Tohle je asi trochu off-topic, ale poslední dobou mám jakousi averzi na psaní, takže tady aspoň trochu "prolomím ticho". ("It's a link!" =)
"Nábožensky založení lidé jsou šťastnější, optimističtější, méně často dostávají mrtvici a vysoký tlak", píšou BListy.
Z průzkumů vyplývá, že nábožensky založení lidé jsou šťastnější, optimističtější, méně často dostávají mrtvici a vysoký tlak, lépe si dokáží poradit se životními problémy a méně se bojí smrti než ateisté. Z toho, jak se zdá, vyplývá, že víra v nadpřirozeno je z hlediska evoluce výhodou.
To mi připadá celkem vtipné - ne Adamsova babylonská rybka (viz Stopařův průvodce, šestá kapitola), ale tohle je konečný důkaz Boží neexistence. Ale pokud je náboženská víra produktem evoluce, co si s touhle informací počnou věřící, kteří evoluci popírají? No, předpokládám, že tenhle problém přijde na řadu hned po vyřešení věty "všichni Kréťané jsou lháři". =)
Ale v tom článku je i jedna drobná hudební narážka:
Někteří neurologové spojují dnes duchovní zážitky s určitými oblastmi mozku. Stimulujeme-li mozek osob elektromagnety, vyvolává to u nich představu, že zažily něco mystického. Hovoří se o tom, že vize sv. Terezy mohly být příznakem epilepsie.
Co na to Jan P. Muchow? =) Je pro posluchače EOST kvůli lepšímu hudebnímu zážitku výhodné, aby trpěli epilepsií, nebo stačí i lehká mozková dysfunkce? =)
2006-03-26
2006-03-06
Slavnost semene
Sperm Festival 2006
Abaton, Praha, 26.2.2006
Možná není ideální prozrazovat pointu hned na začátku textu, ale tahle úvodní fotka poměrně přesně vystihuje můj zážitek z celé akce: konalo se to, byl jsem tam, ale odnesl jsem si takový rozostřený zážitek (a nebylo to alkoholem, aby bylo jasno! =), takže o samotné hudbě moc psát nebudu. Snad to zachrání aspoň závěrečný namedropping. =)
Sperm Fest se pro mě nevyvíjel moc dobře už od poledne.
Ukázalo se totiž, že jsme to s tím víkendovým kulturním programem asi trochu přehnali, protože celá naše kulturní úderka vypadala zmoženě nebo rovnou nemocně (především náš "kulturtreger" =). Zájem o alternativní kulturu (a taky lístky koupené v předprodeji =) mě ale nakonec přece jenom vyhnal osamoceného do chladných ulic noční Prahy.
Na místo konání jsem dorazil překvapivě hladce (pěšky od metra) a u hřiště jsem dohnal skupinku, která právě přišla od tramvaje. To bylo dobře, protože jsem měl u sebe dva nadbytečné lístky (I. mi svůj zapomněla vydat). Na poslední chvíli jsem se s nimi v ruce vrhnul k poslednímu páru u pokladny, konkrétně ke slečně, která stála blíž. "Vezmeme ty lístky, Adame?" V tu chvíli jsem si všimnul, že lístky, které se prodávají na místě, vypadají úplně jinak. Adam Novák se otočil. "Tebe jsem tu, Bajzo, teda nečekal!" drala se mi na jazyk věta, ale bylo třeba řešit jiné věci, protože si taky všimnul těch jiných lístku. "To je taky na tuhle akci?" hledal Adam odpověď v pokladně. Slečny pokladní naštěstí neměly námitek (a dokonce nám pomohly při rozměnování), a tak jsem za minutu mohl klidně odložit bundu v šatně (!!! =) a vmísit se do davu.
Ano, čtete dobře - "do davu".
Já jsem si dělal starosti, kolik asi přijde lidí, aby tam nebylo trapně prázdno a místo toho jsem měl spíš problém, abych se kamkoliv prodral. Navíc jsem chtěl nejdřív najít PS, který mi už asi hodinu předtím psal sms, že je na místě a kde jsme my, a tomu ty davy lidí moc nepomáhaly.
Pavla jsem nakonec po několika minutách a jednom nesrozumitelném telefonickém hovoru našel sedět na gauči v družném mlčení s PP (hladina dunění v místnosti totiž ani žádnou komunikaci nedovolovala =) a hned jsme se vydali k baru na dolní scénu. Pak jsme se s kelímkem v ruce pokusili dostat na doslech Floexe a spol., ale příliš se nám to nedařilo. Dolní místnost má dost nízký strop (no co byste taky čekali ve sklepě =) a publikum před pódiem bylo tak nahuštěné, že nějakých dvanáct metrů od scény jsme debatováním o pražských dopravních prostředcích a Mateřídoušce, kterou jsem nestihnul, hravě přehlušovali hudbu. Chvíli jsme tím rušili soustředěný poslech bělovlasému chlapíkovi, který vypadal jako hudební novinář J.R., ale pak jsme se pokusili proniknou před podium zboku a díky značné fluktuaci okrajových částí publika se nám to brzy podařilo.
Bohužel to byl ten typ vystoupení, které si jako divák (nezaměňovat s posluchačem!) neumím moc užít. Floex právě zuřivě klikal do notebooku a cosi důležitého, co ve výsledném zvuku nebylo slyšet, tam nastavoval, zatímco vedle stojící fortelná snědá dáma (Ridinu Ahmed jsem viděl kdysi dávno v TV a musím přiznat, že jsem ji teď nepoznal!) trochu rozpačitě držela mikrofon. To, co hrálo, znělo docela dobře, ale jako divák jsem se cítil ochuzený, protože jsem nebyl schopen uhodnout, co Floex doopravdy provádí. Ten po minutě "ladění" vzal konečně do ruky klarinet a spustil do hrajícího podkladu asi minutové sólo, při kterém mu Ridina sloužila jen jako držák mikrofonu. Když skladba dohrála a Pavel se zeptal, jestli nepůjdeme prozkoumat i další scény, ani jsem moc neprotestoval. Tak se stalo, že jsem Ridinu neslyšel vydat ani hlásku.
Pak jsme chvíli bloudili po chodbách a snažili se uhodnou, co by se právě mělo na které scéně hrát (ani jeden jsme si nekoupili program =), až jsme neomylně zakotvili u projekce hokeje - třetí třetina zápasu o bronz právě vrcholila, a tak jsme se zdrželi až do medailového závěru. Hluchá místa v hokeji jsme vyplňovali debatováním o internetu a počítáním známých tváří, které sledovaly hokej nebo procházely v uličce opodál (seznam je na konci textu =).
Pak jsem dostal provinilý pocit, že na to, že jsem na hudební akci, jsem slyšel dost málo hudby, a tak jsme se přesunuli na hlavní scénu, kde se konala Načeva plus DJ Five. Bylo to... zvláštní? Načeva vypadala na scéně jako trenérka kickboxu v podvečer (cože? tomu přirovnání už sám nerozumím! =) a po hodně dlouhé době jsem zase slyšel písničky třeba z Nebe je rudý, ale v kombinaci s použitou hudbou mi to připadalo hodně "studené" a typický zastřený nezpěv Načevy, která se navíc nechávala strhnout monotónním rytmem a zjednodušovala si melodie i frázování, to nedokázal vyvážit. Jenomže nostalgie se nedá ničím nahradit, a tak jsme vydrželi až do konce.
Ale ještě jsme přece nebyli na videoprojekci a to se musí napravit!
Samozřejmě jsme se zase trefili do mezery. Pět minut jsme sledovali, jak DVD přehrávač odmítá spustit nějaké pálené DVD s názvem Paskvil4, ale pak jsme se po zkušenostech s předchozími vystoupeními raději urychleně přesunuli zpátky na hlavní scénu, abychom stihli zabrat nějaká rozumná místa. Zkusili jsme to nahoře na galerii a štěstí nám přálo, protože se tam zrovna uvolnilo pár míst. Pak se sice ukázalo, že to až takové štěstí nebylo, protože následovalo třičtvrtě hodiny přestavování scény a zvučení, za které by se nestyděl ani Milan Cais, ale nebylo to nic, co by se s kelímkem piva nedalo zvládnout. =)
Pár minut po půlnoci konečně nastoupili The Notwist.
Pavel Kučera se v magazínu NMM na Radio Wave zmínil, že ho překvapilo, jak The Notwist vypadají ("jako skupina Prúdy") a mě to docela potěšilo, protože mě zaujalo totéž. Celá skupina vypadá v rozporu se svou hudbou až pozoruhodně "uncool". Zpěvák, který mi nápadně připomínal sbormistra Kulínského (ale tím - proboha! - nic nenaznačuju =) obutý v adidaskách se dvěma pruhy se dokázal při řezání do kytary součaně hrbit i "bojovně vystrkovat bradu vpřed" takovým způsobem, že by se Saturnin zastyděl. Hubený klávesák mi jednoznačně připomněl svého kolegu z Rammstein. Třetím do party byl zarostlý basák, který sice při příchodu na scénu vypadal poměrně normálně, ale dojem dokázal hodně vylepšit legračním kýváním do rytmu, se kterým by dokonale zapadl v davu při jakémkoliv židovském obřadu. To zbývající dva členové (bubeník a kytarista) vypadali tak obyčejně, že to nemohlo celkový vizuální dojem ze skupiny už vůbec nijak ovlinit.
Ale důležitější je samozřejmě hudba, a tam to zpočátku trochu pokulhávalo. "Máme ostrý obraz, ale špatný zvuk!" pokřikoval mi do ucha Pavel a já jsem musel přikyvnout. Z galerie jsme sice měli dokonalý přehled po pódiu, ale zvuk byl zpočátku dost nepříjemný. To se naštěstí po první písničce srovnalo a dál už jsem si nemohl (moc) stěžovat. =)
Možná že The Notwist nebyli dost elektroničtí nebo písničkoví, ale zato byli sympaticky živí. Něco málo měli předtočené, ale dokázali udržet dojem, že téměř všechno podstatné vyluzují ze svých nástrojů a přístrojů živě, což je přesně to, co na koncertě očekávám. Všechny písničky odehráli v "živých maxiverzích", čímž myslím, že obvykle začali protáhnutou předehrou, pak následoval samotná písnička a po ní jamování na dané téma. To se občas protáhlo lehce za ideální délku, ale zase bylo zajímavé, co si pánové dovolí - třeba když se zpěvák Markus Acher přesunul na pravou stranu pódia k zaparkovaným gramofónům a začal na nich scratchovat a různě protáčet kus vlastního zpěvu.
Bohužel zhruba po hodině bylo po všem (a tím myslím i přídavek) - doufal jsem, že jako hlavní hvězdy celé akce budou mít na vystoupení trochu víc času.
Dole u záchodů jsme se zase shledali s výpravou NMM, a tak došlo i na stručnou výměnu dojmů s PP: "Musel jsem jít pryč, to se nedalo." - "Jako moc lidí?" - "No jasně, dyť si tam byl, ne?" - Byl, ale ne v přízemí. =)
Ale to už se zvolna blížila druhá hodina ranní, a tak jsme další kulturu oželeli a rozjeli se nočními spoji do svých přechodných nocležišť na různých koncích Prahy.
Takže když si o shrneme: přišel jsem pozdě, pak jsem zíral na hokej, pak jsem čekal na Notwist, viděl Notwist a jel předčasně domů - a na základě toho chci dělat nějaké závěry...? No jasně že chci! =)
Řekl bych, že Sperm se stal tak trochu obětí své vlastní kampaně, protože já jsem za hlavní problém večera považoval přelidněnost. I velký sál Abatonu byl pořád příliš malý, takže pokud příště zase přijde tolik lidí, tak to bude chtít v Abatonu udělat nějaké stavební úpravy - řekněme buldozerem. =)
Ale nechme se překvapit!
***
Starring (in order of appearance):
Adam Novák, Petr Pliska, Josef Rauvolf, Martin Zoul, Ondřej Ježek, Karel Drašnar, Jan "Job" Krejča , Libor Lisý, Ema Brabcová, Pavel Kučera, Gregory Finn
Special guest star:
Karel Veselý (scene deleted)
Special thanks:
Strictly Blue
Abaton, Praha, 26.2.2006
Možná není ideální prozrazovat pointu hned na začátku textu, ale tahle úvodní fotka poměrně přesně vystihuje můj zážitek z celé akce: konalo se to, byl jsem tam, ale odnesl jsem si takový rozostřený zážitek (a nebylo to alkoholem, aby bylo jasno! =), takže o samotné hudbě moc psát nebudu. Snad to zachrání aspoň závěrečný namedropping. =)
Sperm Fest se pro mě nevyvíjel moc dobře už od poledne.
Ukázalo se totiž, že jsme to s tím víkendovým kulturním programem asi trochu přehnali, protože celá naše kulturní úderka vypadala zmoženě nebo rovnou nemocně (především náš "kulturtreger" =). Zájem o alternativní kulturu (a taky lístky koupené v předprodeji =) mě ale nakonec přece jenom vyhnal osamoceného do chladných ulic noční Prahy.
Na místo konání jsem dorazil překvapivě hladce (pěšky od metra) a u hřiště jsem dohnal skupinku, která právě přišla od tramvaje. To bylo dobře, protože jsem měl u sebe dva nadbytečné lístky (I. mi svůj zapomněla vydat). Na poslední chvíli jsem se s nimi v ruce vrhnul k poslednímu páru u pokladny, konkrétně ke slečně, která stála blíž. "Vezmeme ty lístky, Adame?" V tu chvíli jsem si všimnul, že lístky, které se prodávají na místě, vypadají úplně jinak. Adam Novák se otočil. "Tebe jsem tu, Bajzo, teda nečekal!" drala se mi na jazyk věta, ale bylo třeba řešit jiné věci, protože si taky všimnul těch jiných lístku. "To je taky na tuhle akci?" hledal Adam odpověď v pokladně. Slečny pokladní naštěstí neměly námitek (a dokonce nám pomohly při rozměnování), a tak jsem za minutu mohl klidně odložit bundu v šatně (!!! =) a vmísit se do davu.
Ano, čtete dobře - "do davu".
Já jsem si dělal starosti, kolik asi přijde lidí, aby tam nebylo trapně prázdno a místo toho jsem měl spíš problém, abych se kamkoliv prodral. Navíc jsem chtěl nejdřív najít PS, který mi už asi hodinu předtím psal sms, že je na místě a kde jsme my, a tomu ty davy lidí moc nepomáhaly.
Pavla jsem nakonec po několika minutách a jednom nesrozumitelném telefonickém hovoru našel sedět na gauči v družném mlčení s PP (hladina dunění v místnosti totiž ani žádnou komunikaci nedovolovala =) a hned jsme se vydali k baru na dolní scénu. Pak jsme se s kelímkem v ruce pokusili dostat na doslech Floexe a spol., ale příliš se nám to nedařilo. Dolní místnost má dost nízký strop (no co byste taky čekali ve sklepě =) a publikum před pódiem bylo tak nahuštěné, že nějakých dvanáct metrů od scény jsme debatováním o pražských dopravních prostředcích a Mateřídoušce, kterou jsem nestihnul, hravě přehlušovali hudbu. Chvíli jsme tím rušili soustředěný poslech bělovlasému chlapíkovi, který vypadal jako hudební novinář J.R., ale pak jsme se pokusili proniknou před podium zboku a díky značné fluktuaci okrajových částí publika se nám to brzy podařilo.
Bohužel to byl ten typ vystoupení, které si jako divák (nezaměňovat s posluchačem!) neumím moc užít. Floex právě zuřivě klikal do notebooku a cosi důležitého, co ve výsledném zvuku nebylo slyšet, tam nastavoval, zatímco vedle stojící fortelná snědá dáma (Ridinu Ahmed jsem viděl kdysi dávno v TV a musím přiznat, že jsem ji teď nepoznal!) trochu rozpačitě držela mikrofon. To, co hrálo, znělo docela dobře, ale jako divák jsem se cítil ochuzený, protože jsem nebyl schopen uhodnout, co Floex doopravdy provádí. Ten po minutě "ladění" vzal konečně do ruky klarinet a spustil do hrajícího podkladu asi minutové sólo, při kterém mu Ridina sloužila jen jako držák mikrofonu. Když skladba dohrála a Pavel se zeptal, jestli nepůjdeme prozkoumat i další scény, ani jsem moc neprotestoval. Tak se stalo, že jsem Ridinu neslyšel vydat ani hlásku.
Pak jsme chvíli bloudili po chodbách a snažili se uhodnou, co by se právě mělo na které scéně hrát (ani jeden jsme si nekoupili program =), až jsme neomylně zakotvili u projekce hokeje - třetí třetina zápasu o bronz právě vrcholila, a tak jsme se zdrželi až do medailového závěru. Hluchá místa v hokeji jsme vyplňovali debatováním o internetu a počítáním známých tváří, které sledovaly hokej nebo procházely v uličce opodál (seznam je na konci textu =).
Pak jsem dostal provinilý pocit, že na to, že jsem na hudební akci, jsem slyšel dost málo hudby, a tak jsme se přesunuli na hlavní scénu, kde se konala Načeva plus DJ Five. Bylo to... zvláštní? Načeva vypadala na scéně jako trenérka kickboxu v podvečer (cože? tomu přirovnání už sám nerozumím! =) a po hodně dlouhé době jsem zase slyšel písničky třeba z Nebe je rudý, ale v kombinaci s použitou hudbou mi to připadalo hodně "studené" a typický zastřený nezpěv Načevy, která se navíc nechávala strhnout monotónním rytmem a zjednodušovala si melodie i frázování, to nedokázal vyvážit. Jenomže nostalgie se nedá ničím nahradit, a tak jsme vydrželi až do konce.
Ale ještě jsme přece nebyli na videoprojekci a to se musí napravit!
Samozřejmě jsme se zase trefili do mezery. Pět minut jsme sledovali, jak DVD přehrávač odmítá spustit nějaké pálené DVD s názvem Paskvil4, ale pak jsme se po zkušenostech s předchozími vystoupeními raději urychleně přesunuli zpátky na hlavní scénu, abychom stihli zabrat nějaká rozumná místa. Zkusili jsme to nahoře na galerii a štěstí nám přálo, protože se tam zrovna uvolnilo pár míst. Pak se sice ukázalo, že to až takové štěstí nebylo, protože následovalo třičtvrtě hodiny přestavování scény a zvučení, za které by se nestyděl ani Milan Cais, ale nebylo to nic, co by se s kelímkem piva nedalo zvládnout. =)
Pár minut po půlnoci konečně nastoupili The Notwist.
Pavel Kučera se v magazínu NMM na Radio Wave zmínil, že ho překvapilo, jak The Notwist vypadají ("jako skupina Prúdy") a mě to docela potěšilo, protože mě zaujalo totéž. Celá skupina vypadá v rozporu se svou hudbou až pozoruhodně "uncool". Zpěvák, který mi nápadně připomínal sbormistra Kulínského (ale tím - proboha! - nic nenaznačuju =) obutý v adidaskách se dvěma pruhy se dokázal při řezání do kytary součaně hrbit i "bojovně vystrkovat bradu vpřed" takovým způsobem, že by se Saturnin zastyděl. Hubený klávesák mi jednoznačně připomněl svého kolegu z Rammstein. Třetím do party byl zarostlý basák, který sice při příchodu na scénu vypadal poměrně normálně, ale dojem dokázal hodně vylepšit legračním kýváním do rytmu, se kterým by dokonale zapadl v davu při jakémkoliv židovském obřadu. To zbývající dva členové (bubeník a kytarista) vypadali tak obyčejně, že to nemohlo celkový vizuální dojem ze skupiny už vůbec nijak ovlinit.
Ale důležitější je samozřejmě hudba, a tam to zpočátku trochu pokulhávalo. "Máme ostrý obraz, ale špatný zvuk!" pokřikoval mi do ucha Pavel a já jsem musel přikyvnout. Z galerie jsme sice měli dokonalý přehled po pódiu, ale zvuk byl zpočátku dost nepříjemný. To se naštěstí po první písničce srovnalo a dál už jsem si nemohl (moc) stěžovat. =)
Možná že The Notwist nebyli dost elektroničtí nebo písničkoví, ale zato byli sympaticky živí. Něco málo měli předtočené, ale dokázali udržet dojem, že téměř všechno podstatné vyluzují ze svých nástrojů a přístrojů živě, což je přesně to, co na koncertě očekávám. Všechny písničky odehráli v "živých maxiverzích", čímž myslím, že obvykle začali protáhnutou předehrou, pak následoval samotná písnička a po ní jamování na dané téma. To se občas protáhlo lehce za ideální délku, ale zase bylo zajímavé, co si pánové dovolí - třeba když se zpěvák Markus Acher přesunul na pravou stranu pódia k zaparkovaným gramofónům a začal na nich scratchovat a různě protáčet kus vlastního zpěvu.
Bohužel zhruba po hodině bylo po všem (a tím myslím i přídavek) - doufal jsem, že jako hlavní hvězdy celé akce budou mít na vystoupení trochu víc času.
Dole u záchodů jsme se zase shledali s výpravou NMM, a tak došlo i na stručnou výměnu dojmů s PP: "Musel jsem jít pryč, to se nedalo." - "Jako moc lidí?" - "No jasně, dyť si tam byl, ne?" - Byl, ale ne v přízemí. =)
Ale to už se zvolna blížila druhá hodina ranní, a tak jsme další kulturu oželeli a rozjeli se nočními spoji do svých přechodných nocležišť na různých koncích Prahy.
Takže když si o shrneme: přišel jsem pozdě, pak jsem zíral na hokej, pak jsem čekal na Notwist, viděl Notwist a jel předčasně domů - a na základě toho chci dělat nějaké závěry...? No jasně že chci! =)
Řekl bych, že Sperm se stal tak trochu obětí své vlastní kampaně, protože já jsem za hlavní problém večera považoval přelidněnost. I velký sál Abatonu byl pořád příliš malý, takže pokud příště zase přijde tolik lidí, tak to bude chtít v Abatonu udělat nějaké stavební úpravy - řekněme buldozerem. =)
Ale nechme se překvapit!
***
Starring (in order of appearance):
Adam Novák, Petr Pliska, Josef Rauvolf, Martin Zoul, Ondřej Ježek, Karel Drašnar, Jan "Job" Krejča , Libor Lisý, Ema Brabcová, Pavel Kučera, Gregory Finn
Special guest star:
Karel Veselý (scene deleted)
Special thanks:
Strictly Blue
2006-03-02
Navždy na útěku
Escape Forever 2
Palác Akropolis, Praha, 23.2. 2006
Co může být staršího než včerejší noviny? Asi včerejší reportáž z koncertu... =)
Z Prahy jsem se sice vrátil už v neděli, ale musel jsem se věnovat i jiným věcem, než je psaní reportáží, a navíc jsem úplně ztratil tvůrčí elán. Buď se mi doma zakutálel pod postel nebo mi vypadl z kapsy už cestou z Abatonu, ale v každém případě to vypadá, že to budu muset zkusit napsat i bez něj.
Ačkoliv muset vlastně nebudu - kdyby mě opravdu opustily síly, tak už se můžu odkázat na reportáž MS nebo MZ.
Do Akropole jsme (jako obvykle v poslední době) přišli pozdě - jestli to bylo tím, že jsme chvíli lehce dezorientovaně kroužili sousedními ulicemi a zachránil nás až přítel na telefonu, nebo tak docela nesouhlasil čas zahájení vytištěný na vstupence (19:30), to se nám zjistit nepodařilo (vlastně jsme se zapomněli zeptat =), ale faktem zůstává, že z vystoupení Ivy Frühlingové jsme slyšeli jen jednu písničku a přání hezkého zbytku večera. Stihl jsem si tak jen všimnout, že Iva už začíná na pódiu působit trochu sebejistěji, což je pozitivní.
Pak se začalo připravovat vystoupení našeho ideového vzoru - Umakart Revivalu, a tak jsem měl čas zkonfrontovat si svoji představu o Akropoli se skutečností. Po pravdě řečeno nesouhlasilo skoro nic (je menší, starobylejší a divadelnější), ale tím rozhodně nechci naznačovat, že bych proti Akropoli něco měl. =)
V mezičase se taky začaly udělovat ceny Escape. Už u první jsem pochopil, že i tady budu muset svoji představu trochu zkorigovat. Nečekal jsem sice žádné ceny Thálie, ale kategorie jako Klid roku (stejně jsem napoprvé rozumněl "klip"=), Single roku (myšleno osoba) nebo Nanoru roku a Luňákův pokřik "Čajánek na hrad!" místo tradičního poděkování rodičům mě trochu zaskočily. V tu chvílu už ale bylo jasné, že tohle OPRAVDU nebude koncert, ale prostě večírek. =)
Umakart Revival překonal naše očekávání. Hudební výkon se neodvažuji hodnotit, ale pódiová šou byla na vysoké úrovni a je opravdu škoda, že se z celého večera nepořizoval profesionální obrazový záznam. Naštěstí vám díky neustálému rozvoji techniky mohu nabídnout alespoň záznam amatérský, který sice kvůli snížené kvalitě obrazu dostatečně přesně nezachycuje elektrizující atmosféru, ale podařilo se tam vtěsnat alespoň hudbu, která by koneckonců měla být na koncertě tím nejpodstatnějším. Tedy obvykle.
Umakart Revival Band live on YouTube
Následující vystoupení Roe-deer bohužel Umakart Revival nepřekonalo - zřejmě to bylo způsobeno příliš čistým zpěvem Andrzeje (whatever) Palce. Zatímco nanoru udržoval publikum v neustálém napětí, protože nikdy nebylo jasné, pro který tón se v následujícím okamžiku rozhodne, Roe-deer zněli příliš profesionálně a tím pádem chyběl ten pravý moment překvapení. =)
Dalším bodem bylo sólové vystoupení Jana P. Muchowa. Když se na scéně vynořil stolek s nějakým monitorem a spoustou kabelů, tak mě nejdřív napadlo, že to bude asi hodně netypické, ale když začal nanoru coby moderátor řečnit o tom, že JPM si připravil vystoupení v tom, čím se opravdu zabývá (za přesnost citátu samozřejmě neručím), tak se mi rozbřesklo: Playstation!
A skutečně...
Moderátoři se vmžiku změnili v ne úplně kompetentní komentátory a zápas Escape Family versus Česká Republika mohl začít. Naneštěstí hrající trenér JPM byl ten večer nějak z formy nebo kapři nepřipluli ze správné strany, protože rozhodčí po poločase nepochopitelně vyloučil virtuálního Richarda Krajča a Escape horkotěžko dotáhlo zápas alespoň do prodloužení (1:1 po základní hrací době, gól Escape dal střídající michal nanoru). K nelibosti části publika (evidentně té nefotbalové) se JPM pokusil zápas v prodloužení ještě zvrátit, ale zdecimované mužstvo dostalo v obou částech prodloužení po gólu a celkově prohrálo 3:1.
Z útlumu tak musel fanoušky vytáhnout Priessnitz historickou procházkou po všech deskách. Novinku Střepy jsem před koncertem jednou slyšel z webu, a tak jsem si ji už mohl současně s Jaromírem XCIX pro sebe prozpěvovat, což je na jednu stranu fajn, ale na druhou stranu to postihuje moji hlavní připomínku - zní to až příliš povědomě a priessnitzovsky. Je otázkou, co vlastně od plánované desky Stereo čekám nebo co bych tam chtěl slyšet, ale to si budu muset ujasnit sám. No uvidíme!
Pak byl konec. Pořadatelé nás vypudili do předsálí, takže většina publika zamířila domů, kdežto menšina se rozptýlila po okolí a věnovala se klábosení se starými známými nebo mírnému otravování hudebních hvězd večera, které se přesto tvářily přívětivě. (Díky! =) Původně jsem trochu počítal s tím, že narazím na nějaké "kolegy publicisty", ale pokud jsem nějaké potkal, tak jsem je nepoznal. Sorry, pánové! (Asi to chce dát na web ještě víc fotek - a hlavně v předstihu! =)
Když se tedy závěrem hlavního doberem, tak to sice nebyl zrovna tradiční koncert ani (mini-) festival, ale zato to byl takový příjemný domácký večer - a to včetně sledování fotbalu v televizi. =)
(K podobně beznadějně neaktuální zprávě ze Spermfestu se snad dostanu do konce týdne.)
Palác Akropolis, Praha, 23.2. 2006
Co může být staršího než včerejší noviny? Asi včerejší reportáž z koncertu... =)
Z Prahy jsem se sice vrátil už v neděli, ale musel jsem se věnovat i jiným věcem, než je psaní reportáží, a navíc jsem úplně ztratil tvůrčí elán. Buď se mi doma zakutálel pod postel nebo mi vypadl z kapsy už cestou z Abatonu, ale v každém případě to vypadá, že to budu muset zkusit napsat i bez něj.
Ačkoliv muset vlastně nebudu - kdyby mě opravdu opustily síly, tak už se můžu odkázat na reportáž MS nebo MZ.
Do Akropole jsme (jako obvykle v poslední době) přišli pozdě - jestli to bylo tím, že jsme chvíli lehce dezorientovaně kroužili sousedními ulicemi a zachránil nás až přítel na telefonu, nebo tak docela nesouhlasil čas zahájení vytištěný na vstupence (19:30), to se nám zjistit nepodařilo (vlastně jsme se zapomněli zeptat =), ale faktem zůstává, že z vystoupení Ivy Frühlingové jsme slyšeli jen jednu písničku a přání hezkého zbytku večera. Stihl jsem si tak jen všimnout, že Iva už začíná na pódiu působit trochu sebejistěji, což je pozitivní.
Pak se začalo připravovat vystoupení našeho ideového vzoru - Umakart Revivalu, a tak jsem měl čas zkonfrontovat si svoji představu o Akropoli se skutečností. Po pravdě řečeno nesouhlasilo skoro nic (je menší, starobylejší a divadelnější), ale tím rozhodně nechci naznačovat, že bych proti Akropoli něco měl. =)
V mezičase se taky začaly udělovat ceny Escape. Už u první jsem pochopil, že i tady budu muset svoji představu trochu zkorigovat. Nečekal jsem sice žádné ceny Thálie, ale kategorie jako Klid roku (stejně jsem napoprvé rozumněl "klip"=), Single roku (myšleno osoba) nebo Nanoru roku a Luňákův pokřik "Čajánek na hrad!" místo tradičního poděkování rodičům mě trochu zaskočily. V tu chvílu už ale bylo jasné, že tohle OPRAVDU nebude koncert, ale prostě večírek. =)
Umakart Revival překonal naše očekávání. Hudební výkon se neodvažuji hodnotit, ale pódiová šou byla na vysoké úrovni a je opravdu škoda, že se z celého večera nepořizoval profesionální obrazový záznam. Naštěstí vám díky neustálému rozvoji techniky mohu nabídnout alespoň záznam amatérský, který sice kvůli snížené kvalitě obrazu dostatečně přesně nezachycuje elektrizující atmosféru, ale podařilo se tam vtěsnat alespoň hudbu, která by koneckonců měla být na koncertě tím nejpodstatnějším. Tedy obvykle.
Umakart Revival Band live on YouTube
Následující vystoupení Roe-deer bohužel Umakart Revival nepřekonalo - zřejmě to bylo způsobeno příliš čistým zpěvem Andrzeje (whatever) Palce. Zatímco nanoru udržoval publikum v neustálém napětí, protože nikdy nebylo jasné, pro který tón se v následujícím okamžiku rozhodne, Roe-deer zněli příliš profesionálně a tím pádem chyběl ten pravý moment překvapení. =)
Dalším bodem bylo sólové vystoupení Jana P. Muchowa. Když se na scéně vynořil stolek s nějakým monitorem a spoustou kabelů, tak mě nejdřív napadlo, že to bude asi hodně netypické, ale když začal nanoru coby moderátor řečnit o tom, že JPM si připravil vystoupení v tom, čím se opravdu zabývá (za přesnost citátu samozřejmě neručím), tak se mi rozbřesklo: Playstation!
A skutečně...
Moderátoři se vmžiku změnili v ne úplně kompetentní komentátory a zápas Escape Family versus Česká Republika mohl začít. Naneštěstí hrající trenér JPM byl ten večer nějak z formy nebo kapři nepřipluli ze správné strany, protože rozhodčí po poločase nepochopitelně vyloučil virtuálního Richarda Krajča a Escape horkotěžko dotáhlo zápas alespoň do prodloužení (1:1 po základní hrací době, gól Escape dal střídající michal nanoru). K nelibosti části publika (evidentně té nefotbalové) se JPM pokusil zápas v prodloužení ještě zvrátit, ale zdecimované mužstvo dostalo v obou částech prodloužení po gólu a celkově prohrálo 3:1.
Z útlumu tak musel fanoušky vytáhnout Priessnitz historickou procházkou po všech deskách. Novinku Střepy jsem před koncertem jednou slyšel z webu, a tak jsem si ji už mohl současně s Jaromírem XCIX pro sebe prozpěvovat, což je na jednu stranu fajn, ale na druhou stranu to postihuje moji hlavní připomínku - zní to až příliš povědomě a priessnitzovsky. Je otázkou, co vlastně od plánované desky Stereo čekám nebo co bych tam chtěl slyšet, ale to si budu muset ujasnit sám. No uvidíme!
Pak byl konec. Pořadatelé nás vypudili do předsálí, takže většina publika zamířila domů, kdežto menšina se rozptýlila po okolí a věnovala se klábosení se starými známými nebo mírnému otravování hudebních hvězd večera, které se přesto tvářily přívětivě. (Díky! =) Původně jsem trochu počítal s tím, že narazím na nějaké "kolegy publicisty", ale pokud jsem nějaké potkal, tak jsem je nepoznal. Sorry, pánové! (Asi to chce dát na web ještě víc fotek - a hlavně v předstihu! =)
Když se tedy závěrem hlavního doberem, tak to sice nebyl zrovna tradiční koncert ani (mini-) festival, ale zato to byl takový příjemný domácký večer - a to včetně sledování fotbalu v televizi. =)
(K podobně beznadějně neaktuální zprávě ze Spermfestu se snad dostanu do konce týdne.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)