Tohle zřejmě docela dobře ilustruje význam a dopad textů v (nejen?) současné populární hudbě. Zřejmě existuje nějaká neoficiální a empiricky stanovená kvóta, která povoluje v písňovém textu nejvýše jednu metaforu, protože běžný posluchač jich více nezpracuje.
Pak producent začne pracovat na akordech, zatímco Sia píše text. Začíná "hookem" (t.j. pasáž, která by měla posluchače zaujmout), což je obvykle koncept, na který na zavěsí celá písnička - metafora nebo obraz: diamanty, titan nebo dvojitá duha. Pak se přepne do méně instinktivního a více logického modu a doplní zbytek textu obraty, které podporují centrální koncept a vydojí původní metaforu.
"Dřív jsem své texty příliš analyzovala," říká Sia. "Chtěla jsem být fakt cool." Její popové písničky jsou teď téměř odbyté. Říká, že v jistou chvíli zjistila, že lidé texty neposlouchají a - pokud jde o "hook" - chtějí něco povzbuzujícího: "z oběti k vítězství".
(Sia v článku v časopise Rolling Stone)
Když se nad tím trochu zamyslím, tak v podstatě totéž říkal před lety i Jiří Suchý:
"... písnička proti poezii má daleko menší
šance pro zaujetí posluchače, poněvadž tu poezii psanou si může člověk
dát dvakrát, třikrát nebo pomalu si to číst a přemejšlet si, kdežto
písnička prolítne a buď chytne, nebo nechytne. Musí tam být větší
koncentrace a výraznější nápad. Takovej generální, to čemu se říká třeba
slogan písničky. Na to se dneska dost zapomíná.
Slogan u
písničky je třeba Včera neděle byla nebo Naraž si bouřku ještě více do
čela. Výraznej verš, kterej lidi chytne, kterej se potom dá různě
doplňovat, obměňovat, na kterej se dá navazovat. Je dobrý dokonce, když
se několikrát opakuje a stává se refrénem a zní v uších. Většinou při
prvním poslechu se lidi zapamatujou jen ten slogan. Teprve když se jim
slogan líbí, tak se píděj po písničce dál.. Mnohdy by mladí textaři
psali krásný básničky, ale není tam to, co z nich dělá písničku, a to je
právě ten výraznej jeden nápad, ta “bouřka do čela“. Většina lidí, když
si tenkrát chodila kupovat desky, tak říkala Máte bouřku? To slovo
tehdy nebylo v písničkách frekventovaný. Nebylo běžný a lidi chytlo.
Stejně je chytlo klokočí, po babičce klokočí byl myslím velice dobrej
slogan. To utkví."
(Jiří Suchý - už jsem citoval dříve v Býti textařem)
Zdá se, že "tak to prostě je", ale osobně mi to připadá trochu smutné, protože většina písniček, které mám rád kvůli textu, tuhle kvótu překračuje. Asi to je jeden z prvků, který tvoří hranici mezi mainstreamovým popem a menšinovou snahou o umění... =}
