Každý další pohyb je z gramatického hlediska riskantní

Asi není tajemstvím, že jsem nikdy nebyl rocker. Ani trochu.

Populární hudbu jsem začal vnímat zhruba začátkem osmdesátých let, ovšem na rozdíl od mnoha významných osobností české hudební scény to nebylo prostřednictvím pašovaných LP desek a ilegálních koncertů, ale zpočátku spíše díky TV pořadům typu Televarieté, Možná přijde i kouzelník a Sešlost Luďka Nekudy.

Doba pokročila, ale jistá náklonnost pro suchý jazykový humor Luďka Nekudy mi vydržela dodnes, a tak mě před pár měsíci napadlo zapátrat po jeho písničce, o které jsem si pamatoval pouze to, že začínala slovy "buď na mě trochu vraživá" a byla vtipná, protože se skládala převážně z (ne)existujících (ne)gativních slov. Ukázalo se, že v originále je tam "ke mně", že je (ne)známá pod jménem Píseň o zrušených záporech a že zřejmě jediná existující nahrávka je ta z pořadu Sešlost, kde Luděk Nekuda text luštil z papíru, pomocí dvou akordů se sám doprovázel na kytaru a obojí rytmicky poněkud kulhalo.

Připadalo mi škoda, že tu přípravu tehdy tak odfláknul a pustil jsem se do díla: na několika místech jsem trochu upravil text, abych srovnal počty slabik, rozšířil harmonii na dvojnásobek (tj. přidal jsem další dva akordy ;) a vůbec jsem písničku zpravidelnil natolik, že se z ní vytratila veškerá původní spontaneita.

Pak jsem to tradičně nechal asi půl roku uležet, ale nakonec jsem si řekl, že když mohli Midi Lidi pod názvem Pouzdro beztrestně zprznit písničku Hvězdičko blýskavá Petra Nováka, tak že u téměř zapomenuté hříčky Luďka Nekudy, která navíc téměř postrádá melodii ;), to projde ještě snáz...

Buď na mě trochu vraživá
I když jsem smírně japný šika
Jsem uzlíček rvů schránka duživá
Jsem kňuba jsem gativní příklad

Moje záměry jsou ale kalé
Být mou věstou je funkce čestná
Čeká tě be na zemi skonalé
Tak buď už tykavka co nejmíň řestná

Buď na mě trochu vraživá
Jsem jako mluvně ohrabané
Tvá tečnost mě jak božtíka pohřbívá
Projev mi svou voli než se něco stane

Slastně dutal jsem když jsem se na tě kouk
A moh jsem na tobě své oči chat
Vím že v lásce jsem jen domrlý douk
Však mimo to i betyčný řád

Buď na mě trochu vraživá
Zamkla ses ve dbalkách a rozestlala
Jenže můj zrak se na tvé gližé podívá
Vrtám si díru do zdi boť mám bozez lá la

Až mé omalené oko uvidíš
Zjistíš že jsem urvalý mrava a cuda
Potom místně a zbedně se zastydíš
Odemkneš a řekneš: buď jen můj Kuda