Vanessa
2.5.2014 @ Barrák Ostrava
Tenhle koncert se musel pro nemoc odkládat, takže tradičně odložená reportáž s tím myslím pěkně ladí. ;) Původní plánovaný termín byl 15.3. za účasti skupin Gagarin a Schwarzprior, ale ty nakonec vystoupily v původním termínu a tak jsme byli v květnu nakonec trochu ošizeni.
Na koncert Vanessy jsem šel podruhé v životě - tedy téměř. Ten první, kterého jsem se zúčastnil, se konal v říjnu 1996 (už skoro 18 let, sakra!) na Cihelně. Abych byl úplně přesný, tak tehdy to zrovna nebyla Vanessa, ale Vanessa Gun, což je ale z pohledu dnešního personálního složení skupiny asi jedno.
Něco málo z tehdejších dojmů se mi dochovalo v mailovém archivu, tak je konečně můžu po letech uplatnit. ;)
8 Oct 1996 10:11:25
Tak jsem byl ve čtvrtek na tu Vanessu (Gun). Nebyli špatní, ale ta banda lidi v Cihelně nestála za moc. Jenom se vlnili a odezva nic moc. Hráli sice hodně věcí, které jsem neznal, ale odezva na ty staré byla skoro stejně slabá. (Bisociál, Flashback a ještě asi dvě).
Problém je, že nevím skoro nic o bývalých Gun Dreams, ze kterých pochází jeden ze členů Van.Gun (není nad libozvučné zkratky =) [Miroslav "Moimir" Papež - poznámka 2014], takže si nejsem jistý, jestli něco (a kolik?) z těch neznámých není od Gun Dreams. Právě tenhle maník totiž zpíval (rapoval?) písničku (???) 'Mussolini' To mě ale zrovna moc nenadchlo.... Bylo to zacyklené na DVOU řádcích textu. No, možná mi v tom rachotu něco uniklo =)
Kromě toho si z toho koncertu pamatuju, že Samir byl v duchu aktuální "naftařské" desky oblečený do žluté nepromokavé kombinézy a na hlavě měl stavařskou přilbu a že přestože to vypadalo, že dunění v klubu oloupe i zbytky chabě držící omítky, tak že jinak byl koncert dost statický jak na pódiu, tak pod ním.
Klub Cihelna ovšem mezitím už dávno zmizel v propadlišti dějin a pořádání koncertu se tentokrát musel ujmout klub Barrák. Shodou okolností jsme tamtéž byli poměrně nedávno na jeden z prvních koncertů Lake Malawi (aka "Charlie Straight verze 1.5") a přes stejné místo se mezi oběma koncerty daly najít jisté rozdíly. ;) Například když jsme v osm přišli na Lake Malawi, tak na schodišti stála docela dlouhá fronta složená převážně z holek kolem dvaceti, zatímco u Vanessy byl v ten samý čas klub v podstatě prázdný, venku postávaly dva malé hloučky veteránů klubového života a na schodech se dali potkat pouze Samir and his crew, kteří zrovna ukončili přípravy a šli si přeparkovat dodávku.
Klub se plnil velmi zvolna, ale pro mě trochu překvapivě taky velmi poklidně, což zřejmě souviselo s tím, že nedorazil snad nikdo pod třicet. Jinak bylo ale složení publika více než pestré a zahrnovalo jak místní intelektuální elitu (učitel, poštmistr a lékárník), tak podezřelé existence, které svou hrobku opouštějí až po setmění. (To vlastně vysvětlovalo ty pozdní příchody.) Atmosféra dost připomínala sraz absolventů po deseti letech a pravidelně se ozývaly věty jako: "Čááu! Tebe jsem neviděl už..." a podobně.
Pokud se na pódiu objevila nějaká předskupina, tak jsme ji prošvihli v boční místnosti, protože jsme zaregistrovali teprve nástup Vanessy.
Pódium v Barráku není největší, takže ho čtyři lidé slušně zaplnili: u mikrofonu Samir s nabíleným obličejem a nějakými těmi kily od minula navíc (za každý rok jedno?), za klávesami Moimir (stále stejně dohola) a kytarista a bubeník, které jsem bohužel neidentifikoval, ale zvlášť kytarista se mi zdál pro současnou Vanessu příliš mladý a štíhlý.
Vanessa se ale rozhodně nepovažuje za svůj revival, protože většinu koncertu tvořily písničky z poslední desky. "Starých pecek" bylo jen pár a většinou s jiným zvukem, ale předpokládám, že to nebyl ani tak záměr, jako spíš důsledek nástrojové obměny během let. Hukot z reproduktorů byl téměř srovnatelný s Cihelnou a písničky (toho slovo samozřejmě používám pouze kvůli nedostatku jiných výstižnějších ekvivalentů =) šly bez dlouhých prodlev jedna za druhou, takže mi nepřipravené divačky tvrdily, že některé písničky už určitě hrají podruhé. ;)
Publikum bylo naštěstí živější než "tehdy", ale na pódiu se toho moc nezměnilo. Hudebníci se spořádaně věnovali svým nástrojům a Samir své pohybové aktivity omezoval na občasné procházky kolem bubnů a mávání hůlkou, takže pódiová šou se skládala v podstatě jen z různých projekcí (samozřejmě nechyběl Smutný pán). Bible ani bílý prášek nikde a skalní fanoušky nepotěšila ani absence "ženské s koulí", místo které zřejmě zaskakovala nějaká místní dobrovolnice. Ta byla ovšem poměrně dost oblečená, takže se rozhodně nejednalo o plnohodnotnou náhradu (méně by v tom případě rozhodně bylo více ;), a když vylezla na pódium už asi popáté, tak ji Moimir rezolutním gestem naznačil, že už toho bylo dost a tím se taneční element vyčerpal. Holt na Ostravě se šetří a "kolik z nás jezdí do Ostravy?"
Poklidná atmosféra v publiku nakonec taky nevydržela úplně celý koncert. Zhruba ve třetině koncertu vylezl nějaký labilní pivař s nasazením vlastního zdraví na lavičku, aby lépe viděl na pódium, ale zjistil, že vidí naopak hůře, protože pod stropem před ním visela reklamní fólie, a tak se ji pokusil strhnout. Stihnul utrhnout asi polovinu úchytů, když k němu doběhli dva dobře vyvinutí pořadatelé a těm šlo strhávání o poznání lépe, takže pivař se ocitl rázem na podlaze a jeho pivo v podstatě všude v okolí včetně našich nohavic. Po krátkém, ale intenzivním kurzu etikety pomocí pěstí si pivaře od pořadatelů vyzvedla jeho parta a odvlekla ho na záchod, takže mír byl poměrně rychle obnoven.
Další vzrůšo přišlo ke konci koncertu, kdy se někdo z první řady zřejmě pokusil pomoct Moimirovi s hraním na klávesy, ale jeho příspěvek se setkal s hrubým odmítnutím: "Nešahej mi na to, čůráku, nebo ti nakopu prdel!" Ještě nikdy jsem nebyl na koncertě, kde by někdo z účinkujících pokusil zmlátit někoho z diváků, a tentokrát to vypadalo, že k tomu není daleko.
"Omluv se, čůráku!" Papež vypadal HODNĚ nabroušeně.
Co říkal čůrák jsem neslyšel, ale asi se omluvil, protože Moimir zůstal na pódiu a rvačka se nekonala.
Naopak Samir mě překvapil, protože zůstal v klidu a spíše pobaveně s úšklebkem pronesl: "Neserte svatého otce!" a jelo se dál.
Po skončení koncertu už byl celkem klid. (Pošťuchování na schodech u vstupu do zákulisí skoro nestojí za řeč.) Všem nám pískalo v uších (mě to naštěstí přes noc opustilo, ale ti, kteří stáli blíže pódia, údajně takové štěstí neměli) a dav se zvolna rozptyloval do vedlejších místností nebo ven. Na podlaze byly vidět střepy a kaluže piva a na pánských záchodech rozmazaná krev. Všechno bylo tak, jak má být. =)
