2010-08-11

Bezbarvě

Během posledního týdne se mě několik lidí ptalo, kdy se tady konečně objeví moje velmi tradiční reportáž z letošních Colours, tak abych to nemusel vysvětlovat jednotlivě, tak tady je "oficiální tiskové prohlášení":

Celé letošní Colours jsem bohužel strávil nedobrovolně v posteli mimo doslech festivalového areálu, takže moje reportáž není a nebude.

Ale někteří jiní lidé na Colours dorazili, takže tu mám jako (ne)jistou náhradu pár postřehů z pohledu normálního (to je skrytá sebekritika ;) diváka:

Následující řádky rozhodně nebudou o hodnocení jednotlivých vystupujících kapel, protože podle mě měl každý vystupující něco do sebe a našel si své fanoušky. Tohle bude opravdu jen pár drobných zážitků a postřehů od človíčka, který se účastnil Colours (ano, věřte tomu nebo ne) poprvé. :-)

Do barevného víru v Ostravě jsem se dostala až v pátek navečer a po zběžném omrknutí atmosféry na různých scénách jsem zamířila na OKD stage na beatlesovskou kapelu Charlie Straight a musím říct, že mě opět nezklamali. Já sice moc nemusím takové to umělé zapojení publika do „zpěvu“ (na povel se nejdřív se ozve levá a pak pravá strana), ale k jejich vystoupení to asi tak trochu patří a pomalu si na to zvykám. Každopádně zpěv, výkon klávesisty a vůbec ostatních členů kapely byl skvělý (no, asi jsem trošku ovlivněná tím, že jejich styl hudby je moje krevní skupina :-).

Po skončení jsem se přesunula na Park Stage, kde mě upoutala skupina Skyline a kde to opravdu žilo. Skupina to na pódiu pěkně roztočila a po chvilce stání jste zjistili, že tam vlastně ani jen tak stát nemůžete a musíte se pohybovat (kymácet, natřásat, poskakovat) do rytmu s ostatními přihlížejícími. :-) Po skončení jsem se ještě na chvíli zastavila u České spořitelny stage, kde hrála britská kapela Porcupine Tree, ale to už byla jedna hodina, takže jsem se sbírala domů a říkala si, že zítra je taky den.

V sobotu jsem původně plánovala dorazit na vystoupení Čechomor, ale to jsem jaksi nestihla, takže jsem zůstala na OKD stage na vystoupení Marka Ztraceného. Ve stínu stromů jsem se alespoň trochu schovávala před neúprosným slunkem (kdo tam byl, tak mi dá za pravdu, že vedro bylo pekelné, a to už bylo 5h odpoledne) a poslouchala velmi podobně znějící songy (teda aspoň mě to tak přišlo) z Markova repertoáru.

Mé další kroky se ubíraly směrem k workshopové scéně, kde zrovna probíhalo vystoupení Balet na trůnech, a poté jsem se již pomalu přesouvala k České spořitelně stage, kde měli vystoupit The Cranberries. Ke scéně jsem se dostavila ve chvíli, kdy tam začínala hrát africká skupina Mokoomba ze Zimbabwe, která to na pódiu pěkně rozjela za rytmu afrických bubnů. Řekla bych, že jejich vystoupení bylo příjemným zpestřením ve chvílích čekání na Dolores. :-)

The Cranberries začali malinko se zpožděním, ale to jen díky zrovna přehnané bouřce, která mě asi na půl hodiny zahnala do jednoho z pořadatelských stanů. Byli jsme tam všichni namačkaní jak sardinky, ale já jsem byla naštěstí na okraji, kde na mě sice trochu pršelo, ale dalo se tam aspoň dýchat… Jinak byl koncert The Cranberries skvělý, protože zahráli snad všechny své hity, které znám, takže jsem si pobroukávala s nimi. :-)

V neděli jsem ještě plánovala, že se zajdu podívat alespoň na MIG21, ale vzhledem k ne zrovna přívětivému počasí jsem se už neposbírala, takže mě trochu mrzí, že jsem toho z té pestré nabídky neviděla/neslyšela víc, ale tak snad někdy příště…

Jak jsem psala výše, na Colours jsem byla poprvé, takže nemůžu srovnávat s předešlými ročníky, ale kdybych měla akci ohodnotit na stupnici od 1 do 10, tak bych dala 7. Dva body si nechávám jako manévrovací prostor na příští rok :-) a ten jeden strhávám za čekání na záchod před toitoikou - a když nad tím tak uvažuji, tak kromě deště to byl z Colours snad jediný negativní dojem za celý víkend! :-)
Okomentovat