2009-03-24

Sto roků kopal jsem uhlí

Už jsem si tady dlouho nestěžoval na Richarda Krajča a to je třeba urychleně napravit – dřív než si uvědomím, že to nestojí za komentář a že spousta lidí bude spokojena i tak...

Takže pokud vám to náhodou uniklo, tak se tento víkend konalo předávání cen Anděl (nebudu komentovat), které Richard uváděl (nebudu komentovat) a kde Kryštof uvedli novou píseň Ostravská bajka (budu komentovat).



Obecně nemám nic proti tomu, když ostravský interpret udělá písničku v nářečí (ano, sám nejsem zcela bez viny, ovšem taky nejsem profesionální interpret =), ale jakýkoliv pokus v tomhle subžánru se nedá nesrovnávat s Pavlem Dobešem a tady Kryštof dost zaostává.

Tak především jsou všechny Dobešovy ostravské písničky založené na anekdotě nebo příběhu, který by měl být nosný sám o sobě a nářečí je použité spíš k dozdobení. Kryštof místo toho nabízejí jen opilecký telefonát „našemu bardovi ostravskemu, co ma čajovnu v Českym Těšině“ a zbytek je ostravská variace na písničku „My jsme Valaši, jedna rodina“, což by nevadilo, kdyby Richard už jednou stejné téma nezpracoval v písničce Ostravaczech, takže znovu dostaneme stejnou sbírku ostravských klišé – haviře, farani a Baniček. Všechno to jsou tak typické ikony, až to vytváří dojem, že text napsal nějaký pražský umělecTM, který toho o Ostravě moc neví, ale viděl Jiřího Wimmera recitovat báseň Petra Bezruče (nebo někoho takového). Navíc Richardova nepřesvědčivá ostravština autenticitě příliš nepomáhá.

Pavel Dobeš už spoustu let – od chvíle, kdy se přestěhoval do Hradce Králové - ostravské písničky nepíše a vysvětluje to tím, že není možné je psát, pokud v tom prostředí nežije. Možná by to měl Richard Krajčo vzít jako námět k zamyšlení.

Edit: Jak jsem zachytil později, tak písničku výjimečně nenapsal Richard, což mi trochu kazí závěrečné provolání, ale co se dá dělat... =)
Okomentovat