Bezbřehé moře kulturní polévky

Kdysi dávno na začátku devadesátých let, kdy naši kulturní cestu do Evropy osvětlovalo MTV Europe a The Chart Show, se na britské hudební scéně pohybovala skupina se záhadným Soup Dragons. Název jsem si sice úspěšně přeložil jako Polévkoví draci, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že mi v souvislosti s tím názvem něco uniká. Internet byl ovšem tehdy ještě v plenkách, takže jsem pátrání vzdal a tahle bezvýznamná záhada zůstala uložena někde v papírové krabici za dveřmi s nápisem "Pozor leopard!".



Teprve tento týden jsem ráno na ČT Art (v době, kdy tam z nejasných důvodů vysílají převážně dětské pořady ;) zahlédl kousek jakéhosi sci-fi dramatu, ve kterém vystupovala rodina mimozemšťanů upletených z růžové vlny a zelená bytost jménem Dračice Polívčice. Eh, cože?!



A protože už nejsou devadesátá léta, tak jsem si podezření mohl snadno potvrdit. Ten animovaný seriál se anglicky jmenuje The Clangers, hlavní hrdiny v něm skutečně zásobuje polévkou Soup Dragon a ta skotská skupina se skutečně pojmenovala podle téhle postavičky.

Vzhledem k tomu, že seriál je poměrně nový, mi tam úplně neseděla časová souslednost, ale to je tím, že ČT teď vysílá nové řady a původní seriál je už ze začátku sedmdesátých let. Mimochodem původní seriál se prý u nás kdysi vysílal jako Večerníček pod názvem Rámusíci, kdežto nová řada je uváděna pod názvem Břinčíci. A zatímco v britské verzi dělá vypravěče Michael Palin (of Monty Python), tak v české verzi musíme vzít zavděk Petrem Rychlým - ačkoliv musím uznat, že ta volba má taky jistou logiku.

Celá tahle poznámka samozřejmě nevyhnutelně směřuje k povzdechu, jak je každý jazyk spjatý se svým kulturním prostředím. To, že si člověk přeloží jednotlivá slova, ještě neznamená, že pochopí celý kontext. Předpokládám, že v Británii zná postavičku Soup Dragon většina lidí, kteří vyrůstali v sedmdesátých letech, kdežto u nás je z toho záhada. Utěšuje mě jen skutečnost, že Britové by si asi neporadili s názvy jako Tryskomyš nebo Muf Supermuf, ale ty bohužel žádná česká skupina nepoužila. Zachraňuje to jen skupina Lakomá Barka. =)

PS: S těmi překlady dětských pořadů je vůbec problém. Nedávno jsem v knížce Výtvarné umění Zeměplochy (Kidby/Pratchett) narazil na větu: "Chtěl jsem podat tohohle milého outsidera [Mrakoplaše] v duchu Fagina, jak ho podal Ron Moody, a Catweasla (postavička dětského TV seriálu z r. 2002)." Problém je, že Catweazle není z roku 2002 a především je u nás známý pod jménem Čáryfuk, takže anglické jméno většině českých čtenářům moc neřekne. Asi to Jan Kantůrek před lety taky překládal bez přístupu k internetu. ;)

Fantomové vzpomínky na Stodolní

Před mnoha měsíci jsem se rozhodl, že je nejvyšší čas nahradit Michala Davida a že prostě udělám pořádný rádiový hit. ;)

Tedy po pravdě řečeno jsem si spíše řekl, že místo osobních výpovědí a depresivních písní by bylo zajímavé zkusit tentokrát udělat něco úplně jiného, než o co se snažím obvykle. Koneckonců KLF ve svém Manuálu mimo jiné píšou něco v tom smyslu, že ať už člověk složí svůj potenciální hit z jakýchkoliv prefabrikátů nebo ukradených motivů, stejně se tam otiskne to, co je na jeho osobnosti jedinečné.

Téměř všechny písničky, které jsem kdy vytvořil, začínaly textem, ale tentokrát jsem cítil, že bude třeba začít odjinud - už proto že jsem si nebyl jistý, čemu bych se měl snažit zvukově přiblížit. Nakonec jsem si jako vzor vybral Calvina Harrise, protože mi z vybraných kandidátů kompozičně a harmonicky připadal nejprimitivnější. (Použít v *celé* písničce jediné akordové kolečko mi přišlo ze skladatelského hlediska jako dost radikální minimalismus. =) Za dva večery jsem vyrobil poměrně uspokojivý "čtyřtakt" (F - Dmi - G - Ami), čímž byla kompoziční část hudby v podstatě hotová (pak už *skoro* stačí jen měnit hlasitost jednotlivých stop) a bylo třeba doplnit nějakou melodii a tématicky odpovídající český text. (Cílím samozřejmě především na rádio Čas. ;)

Původně jsem se chtěl důsledně držet koncepce "seriózního" hitu, ale myslím, že prostě není možné napsat český text s obraty jako "našli jsme lásku na beznadějném místě" nebo "sviť jasně jako diamant" a současně se za to nestydět. Jako opěrný bod mi nakonec posloužila mlhavá vzpomínka na starý rozhovor s Radkem Pastrňákem, kde si napůl stěžoval, že text písničky František byl zamýšlený jako parodie, ale velká část posluchačů to tak vůbec nepochopila. V ideálním případě by měl být text divný jen natolik, aby se nedalo rozeznat, jestli si autor dělá srandu nebo je méně inteligentní nebo obojí současně, ale samozřejmě si nejsem jistý, jestli se mi povedlo trefit tu správnou úroveň. Navíc je zřejmé, že mi tam odněkud z podvědomí stejně prosáklo nezanedbatelné množství melancholie a nostalgie, takže na tu myšlenku KLF zmiňovanou v úvodu v podstatě došlo.

Hrubá verze tracku byla hotová poměrně rychle, ale "zbývalo ho dodělat", takže pak bohužel následovalo tradiční kolečko předělávání, nimrání se v detailech a kolidujících frekvencí, a můj původní tvůrčí elán se vytratil. Po dlouhé pauze jsem k rozdělanému dílu vrátil až po roce, kdy už je zvukově neaktuální, což je zcela zjevně jediný problém, který mu teď brání v dobývání hitparád. ;)

Nakonec jsem vyrobil i jakýsi obrazový doprovod s animovaným textem (samozřejmě další zdržení), takže tady to je konečně komplet.