Poslední výstřel - Rozhodně nečekejte sex
Nedělal jsem si sice žádný seriózní průzkum, ale připadá mi, že Krnov je městem s největším počtem hudebních skupin na obyvatele, které se ovšem ze záhadných příčin většinou nemohou proslavit za hranicemi města. Teprve celostátní úspěch Bratří Orffů pootevřel dveře ven, a tak se teď hlásí o slovo i personálně značně provázaný Poslední výstřel. Tedy on se vlastně o slovo hlásil už docela dlouho a za příznivých povětrnostních podmínek jeho sláva dosahovala až do Ostravy, ale bylo třeba počkat, až si Ivánek Gajdoš na staré parťáky udělá čas. First we take Hudební bazar, then we take Radio 1!
To, co Poslední výstřel odlišuje od Orffů, je především celkově veselejší nálada a rychlejší tempo, ale dost dobře nechápu, proč se samotná skupina považuje za punk (přesněji řečeno punkový kabaret), protože příliš punkově nezní ani na koncertech a deska má ještě uhlazenější a přírodnější zvuk, takže rozhodně nečekejte punk! S pomocí akustické kytary, banja, klarinetu a podobných vychytávek z LŠU se prostě zvuku Sex Pistols nepřiblížíte, ani kdybyste použili tak "netradiční voice efekt", jako je nahrávání zpěvu přes kombo, ve všech písničkách a hudební citace Duran Duran a Toma Pettyho (nebo to jsou spíš RHCP?) taky nejsou příliš punkové. ;) Ještě víc pak překvapí občasné vpády kvákajících a bzučících syntezátorů, které mě přenášejí někam do doby, kdy byl vrcholem televizní zábavy Malý televizní kabaret, ale předpokládám, že to byl záměr. Každopádně jsou všechny nástroje použité s citem, aby se příliš nepletly pod nohy samotným písničkám, takže v tomto směru je všechno v nejlepším pořádku.
To, co Poslední výstřel s Orffy naopak spojuje, je textová koncepčnost desky, která mě i tady "poněkud znervózňuje" - Vinetů kouřící "nějakou dobrotu" a především Ken jsou skutečně všudypřítomní a dost mi tím lezou na nervy. Navíc mi připadá, že Ivánkovi víc sedí ta zadumanější poloha, kde se humor snoubí s melancholí (Voajér), a když se snaží být jen rozverný, tak to vyznívá buď trochu křečovitě (Vinetů, Checkni dobrotu) nebo příliš dětinsky (Letí kulka letí), takže prapor humoru zvedá spíše kolega Sajmon, který je ostatně i autorem rádiového hitu Kamarádi s psychoanalytickým textem a hostujícím Xavierem Baumaxou.
Právě Xavi na desku překvapivě dokonale zapadá; jeho styl humoru je sice na první pohled o hodně jiný (mno, vlastně se tu nějaký ten sex nakonec taky najde), ale s Posledním výstřelem ho spojují třicátníkovská témata, kterých je tu neúrekom - tedy pokud se za třicátníkovské téma dá považovat vzpomínání na časy, kdy nám bylo dvacet. ;) Je sice pochopitelné, že skupina chtěla konečně pořádně nahrát i staré písničky, ale problém je, že je na nich příliš poznat, že pocházejí odněkud z hlubin z devadesátých let a všechny ty narážky na Barbie a Kena, Pobřežní hlídku, Mentos a koneckonců i Barta Simpsona, které byly tehdy prudce aktuální, jsou dnes jsou v lepším případě utahané a v horším případě (pro dorost) nepochopitelné. (Ano, to se vztahuje i na "osožáka" a podobné vychytávky a to má Ivánek ještě štěstí, že se ČT právě chystá opakovat Profesionály.) Jak medituje Sajmon ve své improvizaci ve Fak mi nevadí: "Tady byl nějaký vtípek... ale jak to bylo?"
Když to shrnu, tak to není špatné, ale mohlo to být lepší. Asi by bylo fajn udělat desku jen z nových písniček, ale trochu se obávám, aby to nebylo zase až za patnáct let, takže se vlastně nedá skončit jinak, než jiným Sajmonovým citátem z loňského roku: "Koncert byl jako vždycky - půlka lidí nám řekne, že to bylo super a druhá půlka, že to stála za hovno. Takže zase za rok." Nedá se než souhlasit: nashle v Hudebním bazaru - už je to za pár! =)
3/5
PS: Nejsem si _úplně_ jistý, o čem je Banán, ale připadá mi trochu nepravděpodobné, že by zrovna Warhola zajímalo, jestli je Nico povolnější... =)
