V poslední době mám u některých výtvorů značné pochybnosti, jestli jsou vůbec publikovatelné nebo jestli by nebylo lepší nechat je alespoň zcela nepovšimnuté. Tohle je rozhodně jeden z tech případů. =}
Poměrně známá "lidová moudrost" (pravděpodobně Jany Kománkové?) praví, že nejjednodušší přístup při nahrávání cover verze je udělat ji přesně opačně než originál - takže rychlou písničku zpomalit, hlučnou ztišit a podobně. To byl výchozí bod pro pokus vytvořit smutnou píseň z nějakého nářezu. A co může být lepší kandidát než něco od skupiny Vanessa (později Vanessa Gun, později opět Vanessa)? Odpovím si sám: nic!
Vůbec nejlepší je v tomto směru kontroverzní píseň Incest (hudba Daniel Rodný, text Samir Hauser) z alba Monogamy. Teprve při bližším průzkumu jsem si uvědomil, že má vlastně poměrné krátký text a že rým "trpaslice / dá ti více" fakt neskousnu, takže jsem kousek textu přepsal. V ideálním případě by to teď mělo být něco jako česká elektronická verze Where the Wild Roses Grow Nicka Cavea a Kylie Minogue). ;)
Když jsem před pár lety psal písničku "Konec prázdnin", tak jsem si uvědomil, že mi to téma vlastně připomíná písničku, kterou jsem někdy v devadesátých letech asi dvakrát (!) zahlédl v televizi a ze které jsem si matně pamatoval jen ten hlavní slogan. Pátrání mi chvilku trvalo, ale nakonec jsem se dobral toho, že se jednalo o písničku "Na konci léta" skupiny Jarmark z roku 1994 (zpěvačka Eva Lind(en)bergová se prý do názvu dostala kvůli vydavatelství) a že jinak se od té mé vzpomínky dost liší (vzpomínky jsou bohužel téměř vždy lepší než realita =), takže jsem ji zase založil zpátky do imaginárního archivu.
V poslední době jsem se ovšem zabýval programy na separaci audio stop a testoval jsem je na mnoha různých písničkách, až došla řada i na Jarmark a odtud byl už jen kousek k tomu, abych tu písničku zkusil nějak překopat a tohle z toho vzešlo.
No tak mě miluj, než bude konec léta
Noci jsou krátký a láska holá věta
Tak jako řeka se cestou k moři kalí
I tráva roste pak ji mráz spálí
Ještě mě miluj, než bude konec léta
Ještě mě miluj, než bude konec léta
Pomalu svítá a rána jsou teď chladný
A rosa studí jak slova na zem spadlý
Slunce se ztrácí už je tu konec léta
Ještě mě miluj už je tu konec léta
Ještě mě miluj už je tu konec léta
Technické detaily pro kutily
Separaci jsem provedl v programech Open Unmix, Demucs a Spleeter a nakonec jsem vybral většinu výstupů ze Spleeteru, protože byly "nejhladší". Výjimkou byly perkuse, které byly až příliš "ohlodané", takže ty jsem použil z Demucs a stejně je pak ještě upravil. Vokální stopa samozřejmě obsahovala i nějaké nežádoucí konverzní kazy - ty nejvýraznější jsem ručně opravil, ale většina je v mixu bohužel stále slyšet. Zkusme prostě předstírat, že tam nejsou. ;)
Další problém, na který jsem narazil, bylo tempo. Jarmark písničku nahrál velmi přirozeně (tedy bez metronomu) a tempo značně kolísalo. Začínalo na 140 bpm, ve střední části klesalo až ke 130 bpm a v závěru zase trochu stouplo. Pro zjednodušení jsem ho tedy sjednotil na medián 134 bpm a už na něj raději nesahal.
Strukturu původní písničky jsem v podstatě zachoval, ale z původních nástrojů tam toho naopak moc nezbylo. V podstatě všechny nástroje jsem nahradil (kytara, baskytara a harmonika), ale většinou hrají zhruba stejné motivy jako v originále. Až do poslední verze to z originálu dotáhl jen loop perkusí v závěrečné části a nasekaná kytara, které zachránila krk především skutečnost, že do téhle stopy při separaci "spadla" i podstatná část zpěvu, takže její přítomnost část vzniklých defektů zamaskovala.
Po koncertu Khoiby na Colours jsem dostal zlomyslný nápad nějak Khoibu přiblížit současnému mainstreamu a zcela výjimečně jsem to poměrně rychle realizoval. Je tam všechno (přehnaný kick, umělé tleskání, buildup, drop s kvílivým vokálním samplem a dokonce i autotune), ale přesto mám dojem, že to stále není dostatečně mainstreamové a rádia by to nehrála ani pod nátlakem. Těžko říct, jestli to je výchozím materiálem nebo je problém ve zpracování, ale pořád to nezní dost optimisticky a asi se s tím nedá nic dělat... Melancholie je tam prostě hluboce zažraná. =}
(Titulní obrázek jsem chtěl původně udělat ve stylu některého obalu Nicki Minaj (Anaconda nebo Chun-Li), ale nakonec mi to připadalo fakt moc a dost jsem ubral. =)
Po tom, co jsem pro své pochybné účely zneužil Jaromíra Nohavicu, Karla Hálu, Jana Buriana a v podstatě i Petra Fialu (ne z ODS, ale z Mňágy!), jsem loni usoudil, že dozrál čas pro božského Karla a tohle z toho nakonec vylezlo. =)
Nejlepší slavík v kleci
se mohl podívat ven
Viděl tam podivné věci
A zase vrátil se sem
A znovu v kleci nám zpíval
že prý je poslem těch nejlepších zpráv
Ale za právo dál zpívat
se musel vzdát všech ostatních práv
Ref:
Slavičí tlukot zní
Nelze nám nám při něm spát
Ptáčku náš měl bys nám
klidu přát
Občas ho z té klece pustí
Venku si zas zazpívá
a do nás svým zpěvem hustí
že špatně tu nebývá
A znovu v kleci nám zpíval
že dobré zprávy prý přináší nám
a zpíval nám to tak dlouho
až tomu za pár let uvěřil sám
Ref
Jak roky běží vše se mění
tak to bývá
jedinou jistotou je slavík
A dál zpívá
.
Veselé historky z "natáčení"
Ve skutečnosti se mi tam Karel vloudil téměř neplánovaně.
Na počátku byla starší historka projektu Swedish House Mafia k písničce One, na kterou jim údajně stačil kousek dema zpěvu Pharrella Williamse. ("We had one phrase that we had from Pharrell and we made it into a whole song.) No jo, dnes je vlastně možné z pár slabik zpěvu poskládat úplně jinou melodii, která bude znít *skoro* jako původní zpěvák. Ale chtělo by to nějaký notoricky známý hlas... Tak že by třeba Karel?
Nechtěl jsem se pouštět do žádných hudebních experimentů, ale spíše udělat nějakou přímočarou "tucku" s poněkud retro zvukem, kde bude Karel prozpěvovat nějaké "nanana" nebo "lalala". První verze s využitím tří slabik (tradičně Reaper) mi ale připadala hrozně monotónní (přece jenom nejsem zrovna fanda čistokrevné EDM =), a tak jsem k tomu přidal i kus textu na téma "fenomén Gott v běhu času". To už trochu začínalo připomínat písničku, ale Karel si zasloužil dostat více prostoru, a tak jsem vzpomínal a pátral, kde Mistr nazpíval nějakou delší pasáž beze slov, která by se tam ještě hodila, až jsem narazil na nahrávku písně Jaro na frontě, která svým textem dalece překonala moji původní představu. =)
Původně se jedná o sovětskou válečnou píseň (přesněji zhudebněnou báseň) Соловьи (Slavíci) o tom, že i uprostřed hrůz války v noci zpívá slavík a ruší tak vojáky, které ráno čeká další boj. Karel Gott ji s českým textem nazpíval v době normalizace (1975) v neuvěřitelně pomalé verzi (ruské verze, které jsem pak porovnával, obvykle ve slokách a v refrénu mění dost radikálně tempo, takže působí o dost bojovněji), ale nevzpomínám si, že bych ji někdy slyšel, takže se zdá, že v ČSSR se z ní ani tehdy velký hit nestal. ;)
Nejvíc se mi zalíbila pasáž s textem "i vprostřed hrůz a války zlé / tu pěje slavík písně své", ale ta v rozpracované písničce bohužel rytmicky neseděla, takže jsem se musel spokojit s jinou částí, která vyznívá o něco ironičtěji, a s jistými komplikacemi a stříháním jsem ji do písničky napasoval a bylo skoro hotovo. Původně plánovaný koncept se tím pádem ovšem vytratil.
Pak jsem se bohužel chytil do stejné pasti, kde jsem skončil už s kresleným Janem Burianem.
Každá písnička potřebuje "obal", takže jsem začal velmi hrubým ilustračním obrázkem imitujícím vodovky (slovenský (!) program Rebelle). Pak jsem si řekl, že by se z něho dala udělat nějaká jednoduchá pohyblivá smyčka, takže jsem ho trochu překreslil, rozsekal ho na několik částí a vrstev (Affinity Photo) a rozhýbal to (starší verze Anime Studia, nyní opět pod jménem Moho*). Celkem to ušlo (až na zamýšlenou podobu, která se během animování kamsi vytratila =), ale bylo to trochu fádní, a pak jsem postupně přidával detaily a různou omáčku okolo, až jsem měl pro animaci asi čtyřicet vrstev a začala mi z toho jít hlava kolem, takže jsem si musel několik měsíců psychicky odpočinout a nechal animaci v zasutém adresáři na disku, kam chodí jenom Disk Cleaner. Po načerpání nových sil jsem polovinu věcí předělal, přidal další drobnosti a dalších čtyřicet prvků, závěrečnou smršť dobových symbolů (ImageMagick a JavaScript) a konečně usoudil, že už toho mám vážně plné zuby a že to tak i přes různé technické nedostatky a anachronismy raději nechám.
Je poměrně typické, že teprve po dokončení mě napadlo, že celý koncept tohohle videa je vlastně dost podobný prastarému klipu U2 Numb, který je navíc dějově nabitější, ale fakt to nebyl původní záměr. =)
*) Kdybych měl dispozici Moho 12, tak bych si býval mohl ušetřit dost komplikací a výsledek by asi vypadal o něco lépe.
Někdy na podzim se mi v hlavě vynořila starší a docela krátká písnička Petra Fialy "Mít a nemít" a ozývala se tam tak dlouho, až jsem si řekl, že bych si ji vlastně mohl zkusit nahrát. Jako obvykle jsem docela dlouho zasekl na harmonii originálu a když jsem měl konečně dojem, že jsem ji trefil, tak jsem usoudil, že se k té třítónové melodii stejně nehodí a udělal jsem to jinak.
Pak jsem si řekl, že dnes musí mít každá písnička své video, a tak v únoru vzniklo tohle... =)
Nějaké ty zbytné technické detaily:
Nápad na video jsem vlastně dostal během kolorování kousku Pyšné princezny, protože samotná animovaná barevná maska vypadá jako takové stylizované video. Myslel jsem, že prostě nahraju kus videa, nakreslím podle něho pár barevných snímků, pak nechám svůj program Frankensteiner spočítat nějaké interpolace a bude hotovo, ale samozřejmě to nešlo tak hladce. První testy vypadaly dost mizerně a bylo jasné, že pokud to nemá vypadat úplně příšerně, tak bych musel těch snímků nakreslit opět *mnohem* víc a to se mi už nechtělo opakovat. Zdálo se mi, že pohybující se obličej je v podstatě pořád dost podobný, takže by přece mělo být možné dopočítat se lepších výsledků.
A tak jsem dumal a dumal, až mě napadlo nejprve transformovat miniatury snímků. Výsledek byl docela nadějný, takže jsem celý program Frankensteiner radikálně přepsal tak, aby nejprve hledal podobnost v miniaturách snímků a pak postupně pokračoval přes větší kopie až k původní velikosti. Výsledný postup má samozřejmě stále svá omezení (není to zrovna neuronová síť) a na některých situacích si nevyhnutelně vyláme zuby (nový objekt v záběru, velká změna tvaru, posun kamery), ale vypočítané výsledky jsou při větších rozdílech mezi snímky výrazně lepší než u první verze a výpočet navíc trvá kratší dobu.
Trochu mě jen zamrzelo, že kdybych na podobný postup přišel dřív, tak bych si u Pyšné princezny asi ušetřil dost práce... =] Tentokrát jsem totiž musel ručně nakreslit jen 5 (slovy pět) snímků a všechny ostatní se z nich vypočítaly - přesněji řečeno jsem každé políčko nechal spočítat ze všech pěti nakreslených snímků a těch pět výsledků se pak zprůměrovalo. U složitějších scén by ta úspora určitě nebyla tak výrazná, ale i tak by to pomohlo.
Nejsem si ovšem jistý, jestli to celý proces tvorby tohohle videa nějak urychlilo, protože přepisování programu a ladění různých výpočetních koeficientů zabralo zhruba týden a zhruba stejně dlouho trvalo, než jsem se proskriptoval k takové podobě videa, se kterou jsem byl jakžtakž spokojen. Navíc se vlastně všechno počítalo pětkrát, takže přestože se doba výpočtu jednotlivých políček snížila, tak celková výpočetní doba se navýšila. Stále zbývá dost prostoru pro další technická vylepšení a optimalizace, tak snad někdy příště u nějakého úplně jiného videa... =)
Použitý software: FFMPEG (rozsekání původního videa na obrázky a spojení výsledku zase dohromady), ImageMagick (množení barevných fleků), Frankensteiner (rotoscoping a morfování osvětlení) a PNG-Blender (zkombinování barevných fleků, animované hlavy a záblesků osvětlení).
Před mnoha měsíci jsem se rozhodl, že je nejvyšší čas nahradit Michala Davida a že prostě udělám pořádný rádiový hit. ;)
Tedy po pravdě řečeno jsem si spíše řekl, že místo osobních výpovědí a depresivních písní by bylo zajímavé zkusit tentokrát udělat něco úplně jiného, než o co se snažím obvykle. Koneckonců KLF ve svém Manuálu mimo jiné píšou něco v tom smyslu, že ať už člověk složí svůj potenciální hit z jakýchkoliv prefabrikátů nebo ukradených motivů, stejně se tam otiskne to, co je na jeho osobnosti jedinečné.
Téměř všechny písničky, které jsem kdy vytvořil, začínaly textem, ale tentokrát jsem cítil, že bude třeba začít odjinud - už proto že jsem si nebyl jistý, čemu bych se měl snažit zvukově přiblížit. Nakonec jsem si jako vzor vybral Calvina Harrise, protože mi z vybraných kandidátů kompozičně a harmonicky připadal nejprimitivnější. (Použít v *celé* písničce jediné akordové kolečko mi přišlo ze skladatelského hlediska jako dost radikální minimalismus. =)
Za dva večery jsem vyrobil poměrně uspokojivý "čtyřtakt" (F - Dmi - G - Ami), čímž byla kompoziční část hudby v podstatě hotová (pak už *skoro* stačí jen měnit hlasitost jednotlivých stop) a bylo třeba doplnit nějakou melodii a tématicky odpovídající český text. (Cílím samozřejmě především na rádio Čas. ;)
Původně jsem se chtěl důsledně držet koncepce "seriózního" hitu, ale myslím, že prostě není možné napsat český text s obraty jako "našli jsme lásku na beznadějném místě" nebo "sviť jasně jako diamant" a současně se za to nestydět. Jako opěrný bod mi nakonec posloužila mlhavá vzpomínka na starý rozhovor s Radkem Pastrňákem, kde si napůl stěžoval, že text písničky František byl zamýšlený jako parodie, ale velká část posluchačů to tak vůbec nepochopila. V ideálním případě by měl být text divný jen natolik, aby se nedalo rozeznat, jestli si autor dělá srandu nebo je méně inteligentní nebo obojí současně, ale samozřejmě si nejsem jistý, jestli se mi povedlo trefit tu správnou úroveň. Navíc je zřejmé, že mi tam odněkud z podvědomí stejně prosáklo nezanedbatelné množství melancholie a nostalgie, takže na tu myšlenku KLF zmiňovanou v úvodu v podstatě došlo.
Hrubá verze tracku byla hotová poměrně rychle, ale "zbývalo ho dodělat", takže pak bohužel následovalo tradiční kolečko předělávání, nimrání se v detailech a kolidujících frekvencí, a můj původní tvůrčí elán se vytratil. Po dlouhé pauze jsem k rozdělanému dílu vrátil až po roce, kdy už je zvukově neaktuální, což je zcela zjevně jediný problém, který mu teď brání v dobývání hitparád. ;)
Nakonec jsem vyrobil i jakýsi obrazový doprovod s animovaným textem (samozřejmě další zdržení), takže tady to je konečně komplet.
V poslední době (tj. cca 10 let =) jsem se sice na mnoha místech dočetl, že doba hudebních alb skončila nebo přinejmenším končí, protože všichni si pouští jen jednotlivé písničky na YouTube, ale já jsem tradicionalista a mám rád trochu větší celky (aspoň e.p.), takže tady je další zhudebněná sbírka různých psychických stavů z několika posledních let... ;)
Mimochodem titulní fotku jsem pořídil už před několika lety a zachycuje plot na horní straně Bazalů, takže mi připadá v mnoha ohledech symbolická.
"Už ti někdo řekl, že to všechno zní hrozně depresivně?"
Začátek textu poměrně přesně popisuje okolnosti, za jakých mě napadl - bylo sychravo a šero a já jsem jel v dlouhé koloně aut na nákup. Moc se mi tam nechtělo, ale zrovna probíhal "dlouhý temný čas svačiny duše"* a neměl jsem v záloze žádný lepší plán.
První demo Z. okomentoval slovy, že mu to připomíná Kryla, což ovšem nebyl můj záměr a tak následovalo tradiční vleklé předělávání až do současné podoby, ve které nahrávka jaksi neplánovaně zamrzla - mimo jiné proto, že jsem v té době změnil DAW a přestěhovat rozpracované stopy i s efekty do nového formátu se ukázalo jako příliš pracné.
*) Nakonec to však byla nedělní odpoledne, co nedokázal snést, a ta strašlivá apatie, která se dostaví zhruba ve 2:55, když už víte, že ten den se nemá cenu víckrát koupat, a ať zíráte sebeurputněji na kterýkoli odstavec v novinách, stejně ho nepřečtete, ani nepoužijete revoluční techniky roubování, kterou popisuje, a přestože fixujete hodiny očima, ručičky se neúprosně posunou na čtvrtou, kdy vstoupíte do dlouhého, temného času svačiny duše. (Douglas Adams: Život, vesmír a vůbec)
Poetismus
2006-2016
Tohle je zřejmě prozatímní rekordman v délce předělávání. Začátek byl přitom docela nevinný: nahrával jsem cosi naprosto jiného, když se mi vybavil kousek básničky, o které jsem ani nevěděl, že ji znám, a tak jsem si ten kousek hned nazpíval. Měl jsem podezření, že jsem to někde slyšel recitovat Alfréda Strejčka, ale pak jsem zjistil, že se jedná o Lyrické smetí Františka Halase a že jsem to asi četl v antologii Poetismus. Zbytek původního textu se mi ale nehodil do krámu, a tak mě napadlo, že bych to mohl tématicky propojit s jiným poetistickými texty (Biebl, Seifert, ...). ("Bělavé páry" a "blankyt" jsou tedy z Máchova Máje, ale nebudeme se nimrat v detailech... ;)
Předělávání se ovšem netýkalo ani tak textu, jako spíš hudby. První verze měla znít jako gospelový sbor zpívající do tikání hodin, ale bez skutečného sboru byl výsledek dost rozpačitý. ;) Pak následovalo několik dalších verzí a ještě víc "tvůrčích pauz", až letos vznikl tenhle kombinovaný hybrid začínající téměř akusticky a končící elektronickou tuckou (tzv. nepochopený autorský záměr).
Teorie velkého stesku
2011-2016
Jedné noci jsem v hotelu ve Wrocławi bilancoval zážitky ze svých nemnohých služebních cest a zdálo se mi, že většinou to nebyla velká zábava.
Jistou zajímavostí je, že hudební doprovod se vyvinul z experimentování se samplem závěrečného akordu symfonického orchestru. Nakonec se z něho stala podivná basa a definitivní podobu mu dodal vocoder.
Oznámení
2013-2016
I tenhle kousek začal vznikat jako kus zhudebněného textu, a protože se mi zdál neobvykle pozitivní až optimistický, tak mě napadlo, že by z toho mohla být poměrně normální mainstreamová písnička (včetně akordového kolečka), ale nejsem si jistý, jestli se tenhle záměr povedlo dotáhnout do konce...
Konec prázdnin
2013-2014, 2016
Základ téhle písničky nejen o konci prázdnin vznikl překvapivě na konci prázdnin při plavání v moři. Jinak ale text není zcela autobiografický - podstatná část vychází ze sledování chování ostatních zahraničních turistů.
Track byl prakticky hotový už v roce 2014, ale teď jsem na poslední chvíli usoudil, že to nevyznělo tak, jak jsem původně zamýšlel, a že by tomu možná pomohlo, kdyby to bylo nazpívané o kus výš. To ovšem znamenalo transponovat o tercii taky celý doprovod, čímž se změnily i některé poměry v mixu a vůbec se to předělávání celé zamotalo, takže si nakonec samozřejmě nejsem jistý, jestli výsledek stojí za ty komplikace.
Stromy v mlze
2014-2016
Krize středního věku čeká skoro na každého a nemusí to být ani přesně ve středním věku... Sloky zůstaly od první verze v podstatě nezměněné, kdežto refrén (nebo to, co ho nahrazuje) několikrát změnil harmonii a frázování. Původní záměr byl trochu jiný, ale ke krizi střední věku se elektronika moc nehodí, takže výsledek zní spíš "unplugged".
Už dlouho jsem si říkal, že zkušenosti získané při animování poskakujících dráčků a vybuchujících králíků (ano, mluvím o legendární a několikrát předělané hře Bubliny =) bych mohl uplatnit v nějakém krátkém animovaném videu, ale vždycky mě nakonec odradilo vědomí, kolik času s tím bude třeba strávit a žádná animace se nekonala.
Až při čmárání titulního obrázku Jana Buriana v plavkách k písničce Rybí pláč mě napadlo, že by bylo možné tu postavu poměrně snadno rozhýbat a že by se to vlastně dalo použít jako velmi minimalistické video. Tak jsem se do toho pustil a když už se Jan Burian plácal ve vodě, tak jsem si řekl, že by to chtělo ještě něčím oživit a přidat aspoň náznak děje. Tím se ovšem video už začalo komplikovat, tvorba protahovat a několik týdnů jsem na to ani nesáhnul, ale koncem ledna jsem elán přece jen našel, dodělal chybějící pasáže a nakonec jsem přidal i kousek lipsyncu.
Stále by se tam dala vylepšit spousta věcí, ale je to v HD (fakt! ;), hýbe se to a přinejmenším jsem si něco vyzkoušel. =)
Před časem jsem v TV zahlédnul klip Steva Winwooda "Valerie", ze kterého pochází hlavní (a jediný) kus zpěvu v tracku "Call On Me" Erika Prydze a začal jsem vzpomínat, jestli existuje podobný případ na české scéně, ale na žádný jsem si nevzpomněl. Od toho už byl samozřejmě jen krůček k tomu, abych se toho úkolu sám ujal. =)
První problém byl v tom, že mě nenapadl žádný český zpěvák z počátku osmdesátých let (Stanislav Procházka ml., Vítězslav Vávra, Pavel Roth, ...?!), který by se stylem zpěvu blížil Stevu Winwoodovi a současně nebyl Karel Gott. A tak jsem se v historii propadl trochu hlouběji a padnul na Karla Hálu.
Druhý problém je, že styl Erika Prydze není něco, co bych uměl nebo vůbec chtěl imitovat, takže mi pod rukama samozřejmě vzniklo něco úplně jiného, ale za pozitivum považuju, že zůstala zachována celá původní struktura písničky.
Výhodou ovšem je, že existuje několik video záznamů té původní písničky. Tenhle považuju za obzvlášť vydařený - Karel Hála sice netrefuje svůj vlastní playback a po druhé sloce je očividně překvapený, že místo třetí sloky začíná klavírní sólo, ale vše kompenzuje vynalézavou pohybovou choreografií.
Příjemný kulturní zážitek!
("U vašeho videa se mohou zobrazovat reklamy. Zpeněženo vlastníkem autorských práv Supraphon a.s.")
ČT nedávno odvysílala záznam koncertu Jana Buriana a jeho hostů k desce Jiná doba a já jsem si při sledování vzpomněl, že jsem se vlastně už před mnoha
lety (přesněji řečeno v roce 2006) pustil do pokusu předělat jeho písničku Rybí pláč z alba Jenom zpívám (1997). Moc mi to tehdy ale nešlo a zasekl
jsem se už při snaze přepsat melodii do not. Čas od času jsem se na ten polotovar mrknul a něco upravil, ale k ničemu to nevedlo a situaci ještě
zhoršil sám Jan Burian, když tuhle písničku v produkci syna Jiřího znovu a výrazně jinak nahrál v roce 2010 na desku Dvanáct druhů samoty, čímž mi
sebral vítr z plachet.
Teď po letech se ke mně při sledování všech koncertních hostů ale nečekaně dostavilo něco jako tvůrčí elán a tady je výsledek. Je výrazně blíže té
původní verzi (ta novější mě po pravdě moc nenadchla), ze které jsem se pokusil obšlehnout klavírní doprovod, protože bez něj by "to nebylo ono". (Toto
je drobná narážka na jinou starší píseň JB. =)
Jako kuriozitu bych ještě rád dodal, že většina toho, co v nahrávce zní jako tleskání, jsem pořídil pomocí přesypávání krabičky pistácií. Nahrávka je
tudíž neopakovatelná, protože všechny použité pistácie už byly mezitím zkonzumovány. ;)
Asi není tajemstvím, že jsem nikdy nebyl rocker. Ani trochu.
Populární hudbu jsem začal vnímat zhruba začátkem osmdesátých let, ovšem na rozdíl od mnoha významných osobností české hudební scény to nebylo prostřednictvím pašovaných LP desek a ilegálních koncertů, ale zpočátku spíše díky TV pořadům typu Televarieté, Možná přijde i kouzelník a Sešlost Luďka Nekudy.
Doba pokročila, ale jistá náklonnost pro suchý jazykový humor Luďka Nekudy mi vydržela dodnes, a tak mě před pár měsíci napadlo zapátrat po jeho písničce, o které jsem si pamatoval pouze to, že začínala slovy "buď na mě trochu vraživá" a byla vtipná, protože se skládala převážně z (ne)existujících (ne)gativních slov. Ukázalo se, že v originále je tam "ke mně", že je (ne)známá pod jménem Píseň o zrušených záporech a že zřejmě jediná existující nahrávka je ta z pořadu Sešlost, kde Luděk Nekuda text luštil z papíru, pomocí dvou akordů se sám doprovázel na kytaru a obojí rytmicky poněkud kulhalo.
Připadalo mi škoda, že tu přípravu tehdy tak odfláknul a pustil jsem se do díla: na několika místech jsem trochu upravil text, abych srovnal počty slabik, rozšířil harmonii na dvojnásobek (tj. přidal jsem další dva akordy ;) a vůbec jsem písničku zpravidelnil natolik, že se z ní vytratila veškerá původní spontaneita.
Pak jsem to tradičně nechal asi půl roku uležet, ale nakonec jsem si řekl, že když mohli Midi Lidi pod názvem Pouzdro beztrestně zprznit písničku Hvězdičko blýskavá Petra Nováka, tak že u téměř zapomenuté hříčky Luďka Nekudy, která navíc téměř postrádá melodii ;), to projde ještě snáz...
Buď na mě trochu vraživá
I když jsem smírně japný šika
Jsem uzlíček rvů schránka duživá
Jsem kňuba jsem gativní příklad
Moje záměry jsou ale kalé
Být mou věstou je funkce čestná
Čeká tě be na zemi skonalé
Tak buď už tykavka co nejmíň řestná
Buď na mě trochu vraživá
Jsem jako mluvně ohrabané
Tvá tečnost mě jak božtíka pohřbívá
Projev mi svou voli než se něco stane
Slastně dutal jsem když jsem se na tě kouk
A moh jsem na tobě své oči chat
Vím že v lásce jsem jen domrlý douk
Však mimo to i betyčný řád
Buď na mě trochu vraživá
Zamkla ses ve dbalkách a rozestlala
Jenže můj zrak se na tvé gližé podívá
Vrtám si díru do zdi boť mám bozez lá la
Až mé omalené oko uvidíš
Zjistíš že jsem urvalý mrava a cuda
Potom místně a zbedně se zastydíš
Odemkneš a řekneš: buď jen můj Kuda
Jednou z desek, se kterými jsem vyrostl, je e.p. Counterfeit (1989) Martina Gorea z Depeche Mode. Nahrál ji v době, kdy Depeche Mode měli pauzu, ale protože si prý své autorské písničky šetří pro domovskou skupinu, tak na to e.p. nahrál cover verze cizích písniček, které má (měl?) rád. (A později si to zopakoval s Counterfeit2 (2003).) Ta koncepce se mi vždycky líbila a tak je tu podobný (tedy koncepcí, o kvalitě raději nemluvme =) produkt vzniklý pod mým vedením. Trvalo to samozřejmě déle, než by bylo vhodné (za poslední dva roky se v těch písničkách téměř nic nezměnilo) a asi by to ani nemělo být pod hlavičkou 5fold, ale kdo má ta jména projektů pořád vymýšlet... =}
Tonight Is Forever (Pet Shop Boys cover)
Můj vřelý vztah k téhle písničce pramení z toho, že to byla zřejmě první anglická písnička, kde se mi povedlo bez většího úsilí odposlechnout celý text. Asi k tomu přispělo i to, že ji PSB nahráli ve dvou velmi rozdílných verzích: poprvé na na svou první desku Please (1985) a podruhé jako pomalou muzikálovou písničku s orchestrem na album Lisy Minelli (1989), takže jsem měl více materiálu ke srovnání - což ostatně platí i pro tuhle nahrávku, která decentně a poměrně rovnoměrně krade z obou verzí. =) (nahráváno a upravováno v letech 2004-2012)
Lucky Boy (The Loners cover) [Fake Blake version]
Tohle je vlastně opravný pokus na stejné výšce. Pamětníci si jistě vzpomenou, že k filmu Samotáři (2000) proběhla remixová soutěž a že nejlepší vybrané remixy nakonec vyšly na druhém CD se "soundtrackem". Té soutěže jsem se tehdy zúčastnil, ale na CD se můj výtvor nedostal, což - vzhledem k tomu, že jsem ho dělal v Impulse Trackeru - pro mě nebylo velkým překvapením. =)
Původní stopy se mi ale stále povalovaly na disku, a tak jsem se po letech pokusil o druhý remix, který se ovšem taky příliš nezdařil. Z původních stop totiž nakonec v mixu nic nezbylo a jejich místo zabrala myšlenka "jak by to asi znělo, kdyby to nahrál James Blake". No, takhle asi ne, ale snaha byla... =) (2011)
The Bottom Line (Depeche Mode cover)
Od DM jsem rozhodně musel vybrat některou z písniček, kterou zpívá Martin Gore, a opět rozhodla srozumitelnost textu. =) První, ne zcela dokončenou verzi, jsem nakonec nechal být, protože byla přebasovaná, a na jejích troskách vznikl v podstatě remix, který je pro změnu asi dost přeprodukovaný a zvukově nepřehledný, ale už mě to předělávání přestalo bavit. ;) (2012-2014)
The Strangest Weather (Strictly Blues cover)
Na závěr tu máme mírnou předělávku projektu, který se nestihl proslavit, protože ukončil činnost po jediném dni nahrávání. =) Znalci jistě hravě uhodnou, čí aranžmá je tady neúspěšně okopírováno. (2011-2014)
Se zpožděním půl roku je tu konečně (ehm, čekal na to někdo? =) "loňské" e.p. obsahující (povětšinou) vlastní hudební tvorbu. Pokud by se vám obsah třeba nějak nezdál, tak upozorňuji, že to není špatné, ale alternativní! ;)
1. Uprchlíci (3:23)
Tohle už tu bylo zmíněno. Cloud nine != sedmé nebe.
2. Do neznáma (4:07)
Nový vztah je pro oba účastníky neprobádané území... Tedy alespoň z mé strany gauče to tak vypadá. Měla to být folková balada (něco jako Falling Slowly ;), ale vznikl z toho rovnou remix.
3. Ježek na dálnici (0:44)
"Železniční vlečka porazila křečka, skutálel se z náspu do polí." Jenže ježci jsou teď na tom proti křečkům mnohem hůř, a tak jsem vytvořil tento protest-rap-skit.
4. Vyprodávno (3:21)
"Chcípácký" text pochází už z roku 1999 a dnes k němu mám trochu rezervovaný postoj, ale po tom, kolika verzemi tahle písnička prošla, už se to prostě nedalo nedodělat.
5. Člověk z lidu (3:45)
Naprosto neadresná politická sonda do libovolného období dějin (a zřejmě i budoucnosti) podložená sub-basy - prostě taková variace na Sympathy for the Devil. Česká, takže bez ďábla.
6. Léta dozrávání (3:10)
Písnička, která se jen shodou okolností nedostala na album For Semafor - tedy především proto, že si u nás Pavel Klusák nic neobjednal, ale jinak by bezesporu byla zlatým hřebem. ;) Nemohl jsem se rozhodnout, jestli by to měl být dubstep nebo drum'n'bass, ale ono to nejspíš není ani jedno.
Věrní fanoušci nebo - lépe řečeno - svědci aktivit našeho hudebního seskupení možná budou trochu zaskočení, protože ještě není konec roku a je tu nový hudební výtvor. Jeden. No co se dá dělat - doba je tak rychlá, že jsem usoudil, že nemá cenu čekat do konce roku, protože by toto veledílo mohlo zvukově (ještě více) zastarat. ;)
Ostatně písnička má za sebou tradičně pohnutou historii, protože první verze textu je už z roku 2001. Pak přibližně co dva roky vznikaly nějaké demo-demoverze, z nichž každá zněla úplně jinak než předchozí a vyvrcholilo to letošním pokusem udělat z toho dubstep. To se sice brzy ukázalo jako slepá ulička, ale něco z toho se přece jen dostalo i do té poslední verze...
Mimochodem původním záměrem bylo, že text bude o stárnutí, ale obávám se, že to málokdo pozná, tak to píšu aspoň sem. =)
Tak tu máme konec roku a s ním nevyhnutelně další uzávěrku vlastní "hudební tvorby". Z. se letos účastnil spíše symbolicky, takže je aspoň jasné, kdo za ten výsledek tentokrát může... (Nápověda: neposkytnutí první pomoci je trestný čin! ;)
1. Ticho mezi slovy (2:21) Něco jako intro vzniklé nějak samo od sebe někdy letos na podzim.
2. Skupinová sleva (3:05) Hlubokomyslná meditace o životních náhodách. To podstatné vzniklo už loni asi během čtvrt hodiny ve vlaku (samozřejmě!) cestou z Prahy a od té doby jsem se to snažil dovést do nějaké smysluplné formy - a takhle to dopadlo: lépe, než jsem se obával, a hůře, než jsem doufal. Takže jako obvykle.
3. Místo činu (3:37) Pokus zpracovat rozchodové trauma formou dialogu s fantazijní postavou, ale jako terapie to skutečně moc nepomohlo. ;)
4. Na haldě (1:35) Ostrava(!!!) kandiduje na Evropské město kultury 2015 a k tomu si vypůjčila písničku Jarka Nohavici Ostravo. Moje rodná obec sice nekandiduje, ale myslím, že by si nějakou tu hymnu taky zasloužila, tak jsem to zkusil nějak zařídit. Jarek taky trochou přispěl a asi o tom ani neví... A tak by to i mělo zůstat. =)
Předpokládám, že pravidelným čtenářům zatrnulo už při čtení nadpisu - ano, je tu další kolo naší interní zábavy jménem „hrajeme si na hudební projekt“. =)
Vlastně k tomu mohlo dojít už mnohem dřív, protože některé tracky se nezměnily už tři roky a velké kusy textů jsou ještě mnohem starší, ale nemohli jsme se shodnout na tom, co by se ještě mělo předělat, případně jestli je to vůbec publikovatelné - jak už to tak bývá, tak každý vidí nedostatky někde jinde. Jednoznačného závěru jsme se nedobrali do teď, ale vím jistě, že na další předělávání už nemám dost sil, kolega Z. nervů a navíc cítím silnou potřebu tuto "tvůrčí etapu" nějak uzavřít. Takže vzhůru do zapomnění! ;)
1. Chvála ptačího zpěvu (0:49) 2. Marnost (3:55) 3. Zasněně (3:01) 4. Předseda měl včera narozeniny (0:16) 5. Políčko filmu (3:03) 6. Kamenec (3:21)
Na podzim roku 2002 vydali EOST Slowthinking a v datové části CD byly i samostatné stopy se zpěvem k písničkám Happy R a Local Distortion. Už o rok později jsem si na disku udělal adresář "happyr" a začal něco zkoušet, pak jsem tam něco přidal ještě v roce 2004, a pak jsem se na to vykašlal. Až letos v listopadu jsem dělal úklid na disku a přepadlo mě nutkání buď to smazat nebo to nějak dodělat. Nesmazal jsem to.
Původním záměrem bylo zkombinovat zvuky strunných nástrojů se samply z 808 (Kanye mi evidentně krade nápady! =), ale podle prvních ohlasů mám dojem, že to úplně nevyšlo:
H: Ty první zvuky mi připomínají dětství, takové to brnkání na klávesky, chuť si hrát. (..) Pohádkové hudební doprovody v 80.tých letech, což je asi v poho, když jsou vánoce, že?..:-)
P: Na první poslech to pro mě zní moc "lo-fi". Jako takové demo remixu :-) Představuji si, že ten úvodní motiv hraje nějaký chlápek na své klávesy na vesnické zábavě. Není to tak "primitivně" analogové, aby to bylo cool, spíše jak ze začátku 90.let, což dneska je stejně "uncool" jako byly ty 80ties zvuky v těch 90.letech :-) Takže musíš počkat, až to za 5-10 let dozraje. Vem si příklad z g'n'r - 15 let a nakonec to nezní tak špatně. :-)
J: Já jsem rád, že lidi aspoň se snažej dělat něco jako smysluplnýho, než kdyby - jak říkají důchodci vždycky - šli rozbíjet auta třeba.
No nic, tak ta "new music" snad bude někdy příště... =)
Možná tomu nebudete věřit, ale naše multinázvové hudební seskupení po delší době opět vytvořilo hudební nahrávku.
Protože se naše původní tvorba dlouhodobě nemůže dostat z bludného kruhu předělávání, tak jsme se vrátili k osvědčeným coververzím a během dvou víkendů jsme dali dohromady jednu pozapomenutou letní písničku od Mňágy, která teď už jako Mňága moc nezní. =) Pak jsme další dva týdny teoretizovali, co by se tak ještě dalo vylepšit, ale nakonec mi došla trpělivost. Stejně bychom měnili jenom drobnosti a léto už je nenávratně pryč, takže na co čekat...?
#/media/File:Nicki_Minaj_Anaconda.png){kind=link}
#/media/File:Nicki_Minaj_-_Chun-Li.jpeg){kind=link}